Tulácké vlny: Zabijáci, ve které nikdo nevěřil, vysvětlují Bermudský trojúhelník

Nataša Slánská | 27. 2. 2022

Obří vlny, které dokážou převrátit loď zcela zákeřně a nečekaně, byly ještě v nedávné minulosti považovány za výmysl podobný báchorkám o mořských pannách. Jenomže koncem milénia jedna taková zbloudilá vlna zasáhla vrtnou plošinu Draupner poblíž Norska, což vědce naprosto vyvedlo z míry. Teprve nyní jsou schopni fenomén přijatelně vysvětlit.

Lidově se jim říká vlny tulácké či zabijácké, nicméně odborníci raději volí termín "extrémní bouřkové vlny", ačkoli přívlastek "tulácké" je asi nejpřesnější. Zjevují se totiž naprosto nepředvídatelně a často se valí proti směru větru. Zarážející je jejich extrémní výška, která může dosáhnout až 30 metrů. Očitý svědek má pocit, jako by se proti němu zdvihla obrovská vodní zeď.

K apokalypse je blíže než kdy jindy, ukazují hodiny Posledního soudu
Magazín

K apokalypse je blíže než kdy jindy, ukazují hodiny Posledního soudu

Úder bývá překvapivý

Tulácké vlny se však na moři nevyskytují zase tak často, a tak pro odborníky nebylo nijak jednoduché je zkoumat a odhalit, jakým způsobem vznikají. Nakonec se ale shodli, že příčina jejich zrodu je vlastně velmi prostá. Pokud vlny na oceánské hladině změní svou frekvenci a jedna dohoní druhou ve stejném směru a délce, spojí se v jedinou vlnu vyšší. Ke spojení může dojít rovněž při srážce vln přicházejících z opačných stran. Odlišný směr a frekvenci vlny mohou nabrat za změny počasí či vlivem působení mořských proudů. Není náhoda, že se obří vlny objevují nejčastěji v neklidném severním Atlantiku.

Mohou se ovšem vyskytnout také například v oblasti Bermudského trojúhelníku, který proslul nejen záhadami zmizelých lodí, ale i nestabilním počasím. Dochází zde k jevu, kdy se setkají bouřky přicházející ze třech různých světových stran, což vlny doslova poštve proti sobě. Obří vlny, v jejichž existenci se dříve vůbec nevěřilo, tak mohou být klíčem k vysvětlení záhadných zmizení některých plavidel.

Čím větší loď, tím hrůznější důsledky

Inženýři z univerzity v anglickém Southamptonu postavili zmenšený model lodi USS Cyclop, kterou Bermudský trojúhelník pohltil v roce 1918 i se 300 pasažéry na palubě. Při simulaci její plavby v umělé nádrži zjistili, že plavidlo jejích rozměrů se při zásahu obří vlnou skutečně snadno převrátí a potopí. Malé loďky naproti tomu měly v testu mnohem větší šanci srážku ustát. "Vlna je může zaplavit, ale když na ni šikovně najedou přídí, mohou plout po jejím vrchu a nepřevrátí se," vysvětlil oceánograf Simon Boxall.

Peklo na palubě Kolumbových lodí: Kurděje ovládly psychiku námořníků a zabíjely
Magazín

Peklo na palubě Kolumbových lodí: Kurděje ovládly psychiku námořníků a zabíjely

Podle vědce se dá dokonce říci, že čím větší loď, tím větší riziko: "Velká loď při nárazu ztratí stabilitu a rozpadne se na dvě části. Během dvou až tří minut je pak potopena."

Odborník zároveň vyloučil, že by za záhadou Bermudského trojúhelníku stály magnetické anomálie, jak se o tom často spekuluje. "V oblasti nic takového není. Magnetické anomálie na světě sice existují a mají co do činění se zemským pláštěm pod zemskou kůrou, ale nejbližší byla zaznamenána až u pobřeží Brazílie, zhruba 1600 kilometrů na jih od cípu obávaného trojúhelníku," ujistil Boxall.

Fenomén tuláckých vln je názorně popsán v anglickém videu:

Zdroj: Youtube

Zdroje: www.livescience.com, nypost.com, oceanservice.noaa.gov

Tagy Atlantický oceán Bermudský trojúhelník Brazílie Norsko Southampton trojúhelník