Zdroj: Profimedia.cz
Vědec rozluštil vesmírnou záhadu století. Zjistil, kam zmizel Tunguzský meteorit
Ráno 30. června roku 1908 se obloha nad Sibiří rozzářila tak jasně, že si lidé desítky kilometrů od epicentra Tunguzské katastrofy museli zakrýt oči. Poté následovala exploze a masivní rázová vlna. Ta srovnala se zemí vše, co jí stálo v cestě.
Polámáno a spáleno bylo 80 milionů stromů. Z plochy téměř 2 000 čtverečních kilometrů zmizela celá sobí stáda i hlídací psi. Skupinka tří spících Evenků byla vymrštěna do vzduchu. V 70 km vzdálené vesnici vlna žhavého vzduchu odhodila a popálila muže snídajícího na verandě. Co výbuch o síle dvou tisíc hirošimských atomových bomb způsobilo?
Vědci dlouho předpokládali, že původcem obrovské exploze byl meteor, který vybuchl v atmosféře. V prostoru centrální Sibiře, v dnešním Krasnojarském kraji, se totiž nenašel žádný kráter. Mohlo jít také o kometu skládající se z ledu, prachu a metanu nebo menši asteroid.
Tunguzský meteorit
I přesto, že oblast prozkoumala řada expedic, po ničivém vesmírném návštěvníkovi se nenašly skoro žádné stopy. Nyní tým výzkumníků z Fyzikálního institutu PN Lebeděva Ruské akademie věd v Moskvě přišel s novou hypotézou. Nebe nad Sibiří rozzářil velký železný meteor, který se k Zemi přiblížil tak blízko, aby způsobil rázovou vlnu. Poté ale letěl dál vesmírem, aniž by se rozpadl.
Aby odborníci tuto teorii ověřili, pomocí počítačových modelů nasimulovali dráhu meteorů z ledu, kamene nebo železa o velikosti 50 až 200 metrů, již se k naší planetě přiblížili na vzdálenost 10 až 15 km. Výpočty ukázaly, že vesmírná tělesa z kamene a ledu by se pod obrovským tlakem generovaným jejich průchodem troposférickými výškami zcela rozpadla.
„Pouze asteroidy vyrobené ze železa o průměru větším než 100 m by mohly zůstat v celku a neroztříštit se na menší kusy, jež by dopadly na zemský povrch," vysvětluje spoluautor nové studie Vladimir Pariev. Vědci odhalili, že Tunguzský meteorit měl pravděpodobně průměr 100 až 200 m a řítil se rychlostí zhruba 72 000 km/h.
Vysvětlení Tunguzské katastrofy
Jakmile se těleso blížilo k Zemi, začal z něj unikat vysoce ionizovaný plyn. Ten v atmosféře zoxidoval a rozptýlil se. Stal se tak podle studie téměř nerozeznatelným od pozemských oxidů železa.
„Předpokládáme, že vesmírný objekt letěl pod úhlem asi 9 až 12 stupňů. Rázovou vlnu, která pokácela stromy a spálila půdu, způsobil ve výšce 10 až 15 km. Kvůli hybnosti a hmotnosti se ale nerozpadl a pokračoval dál do vesmíru," říká Pariev.
Tato teorie má však podle oponenta Marka Boslougha, profesora fyziky University of New Mexico, háček. „Pokud by objekt proletěl atmosférou a nevybuchl, výsledná rázová vlna by byla výrazně slabší než tlaková vlna výbuchu," vysvětluje. Navíc, vzor pokácených stromů na místě vychází z jediného bodu. „To je něco, co byste čekali, že uvidíte po explozi, spíše než po sonickém třesku." Ke konečnému vysvětlení Tunguzské katastrofy tak budou třeba další výpočty.
Zdroj:
www.livescience.com, www.stoplusjednicka.cz, www.cs.wikipedia.org
