Polámáno a spáleno bylo 80 milionů stromů. Z plochy téměř 2 000 čtverečních kilometrů zmizela celá sobí stáda i hlídací psi. Skupinka tří spících Evenků byla vymrštěna do vzduchu. V 70 km vzdálené vesnici vlna žhavého vzduchu odhodila a popálila muže snídajícího na verandě. Co výbuch o síle dvou tisíc hirošimských atomových bomb způsobilo?
Vědci dlouho předpokládali, že původcem obrovské exploze byl meteor, který vybuchl v atmosféře. V prostoru centrální Sibiře, v dnešním Krasnojarském kraji, se totiž nenašel žádný kráter. Mohlo jít také o kometu skládající se z ledu, prachu a metanu nebo menši asteroid.
Tunguzský meteorit
I přesto, že oblast prozkoumala řada expedic, po ničivém vesmírném návštěvníkovi se nenašly skoro žádné stopy. Nyní tým výzkumníků z Fyzikálního institutu PN Lebeděva Ruské akademie věd v Moskvě přišel s novou hypotézou. Nebe nad Sibiří rozzářil velký železný meteor, který se k Zemi přiblížil tak blízko, aby způsobil rázovou vlnu. Poté ale letěl dál vesmírem, aniž by se rozpadl.
Aby odborníci tuto teorii ověřili, pomocí počítačových modelů nasimulovali dráhu meteorů z ledu, kamene nebo železa o velikosti 50 až 200 metrů, již se k naší planetě přiblížili na vzdálenost 10 až 15 km. Výpočty ukázaly, že vesmírná tělesa z kamene a ledu by se pod obrovským tlakem generovaným jejich průchodem troposférickými výškami zcela rozpadla.
„Pouze asteroidy vyrobené ze železa o průměru větším než 100 m by mohly zůstat v celku a neroztříštit se na menší kusy, jež by dopadly na zemský povrch," vysvětluje spoluautor nové studie Vladimir Pariev. Vědci odhalili, že Tunguzský meteorit měl pravděpodobně průměr 100 až 200 m a řítil se rychlostí zhruba 72 000 km/h.
Vysvětlení Tunguzské katastrofy
Jakmile se těleso blížilo k Zemi, začal z něj unikat vysoce ionizovaný plyn. Ten v atmosféře zoxidoval a rozptýlil se. Stal se tak podle studie téměř nerozeznatelným od pozemských oxidů železa.
„Předpokládáme, že vesmírný objekt letěl pod úhlem asi 9 až 12 stupňů. Rázovou vlnu, která pokácela stromy a spálila půdu, způsobil ve výšce 10 až 15 km. Kvůli hybnosti a hmotnosti se ale nerozpadl a pokračoval dál do vesmíru," říká Pariev.
Tato teorie má však podle oponenta Marka Boslougha, profesora fyziky University of New Mexico, háček. „Pokud by objekt proletěl atmosférou a nevybuchl, výsledná rázová vlna by byla výrazně slabší než tlaková vlna výbuchu," vysvětluje. Navíc, vzor pokácených stromů na místě vychází z jediného bodu. „To je něco, co byste čekali, že uvidíte po explozi, spíše než po sonickém třesku." Ke konečnému vysvětlení Tunguzské katastrofy tak budou třeba další výpočty.
Zdroj:
www.livescience.com, www.stoplusjednicka.cz, www.cs.wikipedia.org
