V Srbsku byl učiněn velmi zajímavý nález, nad nímž vědci stále kroutí hlavami. Na konci Hisar poblíž obce Leskovac bylo zřejmě v době bronzové rušno. 341 metrů vysoký kopec je symbolem města a je znám pozůstatky rozsáhlého opevněného sídliště z doby bronzové. Vykopávky a nálezy potvrzují téměř nepřetržité osídlení od neolitu až po osmanské období. Nejznámějším nálezem, který zde byl učiněn, je Turovičova jehlice (či jehla).
Když byl podivný předmět vyčištěn od bahna, nebyly na něm žádné známky koroze, a to proto, že je vyroben z čistého železa, bez příměsí jiných kovů, čímž je ve světovém měřítku výjimečný. Tím se vyloučila možnost, že by šlo o meteoritické železo, které obsahuje nikl, ale zde žádný není, nebo dokonce o tzv. přírodní železo, protože železo se v přírodě v této míře čistoty nevyskytuje.
Železo, z něhož je jehla vyrobena, je totiž neskutečně čisté, a i dnes se jen stěží vyrábí
Technologický zázrak neznámý moderní vědě
Jehla zde byla objevena v roce 2002 amatérským archeologem Šćepanem Turovićem, a proto nese jeho jméno. Jehla je vyrobena z nerezavějícího železa, bez jakýchkoli prohlubní. Měří neskutečných 64,5 cm. Archeologové ji zasadili do 14. století př. n. l. Podle historie vědy navíc železný předmět připomínající velkou jehlu pochází z období, kdy lidé na Zemi používali pouze bronzové nástroje. Stále ještě nevěděli, jak železo zpracovat, natož jak vyrobit téměř čisté železo, které nerezaví.
Železo, z něhož je jehla vyrobena, je totiž neskutečně čisté, a i dnes se jen stěží vyrábí. Jehla je vyrobena z 98,86 % čistého železa, takže s největší pravděpodobností nemůže zrezivět. Jehla byla proto odeslána do jaderného ústavu ve Vinče, kde byly provedeny analýzy, jejichž výsledky ukázaly, že se jedná o předmět z čistého železa, bez dalších příměsí. Tento 33 století starý předmět byl beze stop koroze a nebyl v něm nalezen žádný jiný kov. Ani moderní technika nezná techniku, kterou by bylo možné takto předmět vyrobit. Podezření, že jde o meteoritické železo, bylo brzy odstraněno, protože se v něm vyskytují příměsi niklu, které v tomto případě nebyly zjištěny.
Rentgen jehlice
Výzkumné laboratoře prokázaly čistotu železa, což činí jehlu světově výjimečnou. Technologové uvedli, že k takové kompaktnosti a čistotě bude zapotřebí milionů a milionů tahů. Má větší čistotu než standardní železo vykované ve vesmíru, které bylo pro srovnání s jehlou přivezeno ze Spojených států. Jehla vyrobená z dokonale kompaktního železa, ve kterém nebyly nalezeny žádné trhliny ani stopy koroze, byla porovnána s americkým standardem údajně elementárního železa, avšak při testování americké páky ve Vincově zařízení byla zjištěna přítomnost dalších kovů.
Kopec a archeologické naleziště Hisar
Hisar je víceúrovňové sídliště, které vzniklo v několika obdobích, sahajících až do roku 1350 a 1000 př. n. l., tedy do pozdní doby bronzové. Místo bylo pravděpodobně nejstarším známým místem s metalurgií v Evropě a jedno z nejstarších na světě. Dnes je zde přírodní park a archeologické naleziště, které intenzivně vydává nová a nová svědectví o pravěkém osídlení.
Jednalo se o rozsáhlé opevněné sídliště, které se nacházelo na nejvyšší náhorní plošině kopce. Místo bylo opevněné.
Odhaduje se, že metalurgické centrum ve zdejší osadě fungovalo nejméně mezi lety 1350 př. n. l. a 1100 př. n. l. a disponovalo i hutní technikou. Za nejstarší na planetě byla až donedávna považována chetitská železná metalurgie. Toto místo ale přepisuje dějiny.
Jedním z důkazů je právě Turovićova jehla, jeden z nejstarších dochovaných kovových předmětů na planetě, jíž mnozí nazývají jako technologický zázrak.
Indický pilíř vytvořený z podobného materiálu jako jehla
Přes 20 let výkopů přineslo nález nejstaršího kovového předmětu na planetě
Archeologické práce zde začaly v roce 1999 a trvají dodnes. Výkopy jsou postupně odhalovány na ploše asi 130 ha.
Na místě byly v roce 2001 pod vedením archeologa Milorada Stojiće z Archeologického ústavu v Bělehradě nalezeny pozůstatky vícevrstevného osídlení z neolitu a doby měděné. Jen z pravěkého období bylo kolem Hisaru objeveno přes 7 000 artefaktů. V roce 2005 byl objeven další předmět ve tvaru jehly, rovněž datovaný do 14. století před naším letopočtem.
Přestože vědci testovali většinu železných předmětů nalezených na lokalitě, včetně jednoho, který je podobný jehle, žádný z nich se kvalitou ani nepřiblížil tomu, který našel Turović. Podle Stojiće se takzvaná nerezová "jehla" nejspíše používala jako hůl moci, symbol postavení, který poukazoval na velkou důstojnost svého majitele.
K nejvýznamnějším patří nálezy kultury Brnjička, která zde měla sídliště na jihovýchodní části kopce. Lidé žili v malých domcích nebo v polozemnicích. Sídliště se částečně povedlo zrekonstruovat. Kultura Brnjička se vyvíjela od roku 1350 až do roku 1050 př. n. l. v oblasti jihozápadního Srbska, v Kosovu a v povodí jižní Moravy, ve východní části dnešního Bulharska, a je tak nazývána podle prvního naleziště v Kosovu.
Turovićova jehla je nadále velmi zajímavým objektem, i proto, že mimo jiné obsahuje vzorec na trvalou ochranu proti korozi. Podle doktora Milorada Stojiće by identifikace tohoto vzorce měla pozitivní důsledky pro životní prostředí, protože by se získalo věčné železo, které by bylo možné znovu recyklovat, a výrazně by se snížila spotřeba energie.
Nerezová "jehla“ je dnes uložena v trezoru Archeologického ústavu v Bělehradě. Přestože se kdysi počítalo, že na místě nálezu bude vybudován etno-archeologický park, projekt se dosud neuskutečnil. Scepan Turović, kromě toho, že nerezové žezlo bylo nazváno podle něj, se za svůj objev nedočkal žádného uznání.
O archeologickém nalezišti jsme žádné video nenašli, podívejme se proto jen na samotný HIsar:
Zdroje:
