Tutanchamon zemřel na rozdrcené srdce, po smrti se jeho tělo samovznítilo

Dlouhá léta se věřilo, že na mladičkého faraona Horního a Dolního Egypta byl spáchán atentát. Tuto teorii v roce 2010 vyvrátily testy DNA, které jako příčinu smrti určily gangrénu po úrazu nohy. Pak se také začalo mluvit o malárii. Nové výzkumy ale všechny předešlé verze smetávají ze stolu; Tutanchamon zemřel při rychlé jízdě.

Nejmladší egyptský faraon Nebcheperure Tutanchamon vládl pouhých 9 let v období od 1333–1323 př. n. l. Smrt si pro něj přišla v 19 letech. Od roku 1922, kdy byla objevena jeho hrobka, se spekulovalo o příčině panovníkovi smrti. První teorií bylo cizí zavinění, respektive atentát či vražda na objednávku. Tato verze byla postupem času zcela vyloučena.

Kolize vozů

Jinou a mnohem častější verzí pak byl smrtelný úraz. O to se opírají i nejnovější vědecké poznatky, které díky speciálnímu snímkování mumie zjistily, že Tutanchamon spadl z bojového vozu v důsledku příliš rychlé jízdy. Dosvědčuje tomu nejen poraněná noha, ale i zlomená žebra.

Britští experti provedli rekonstrukci nehody tak, jak se domnívají, že se odehrála; došlo ke kolizi dvou vozů, jeden z nich se přes Tutanchamona převalil a rozdrtil mu nohu, žebra, ale také srdce. Poslední jmenovaný orgán mu byl po smrti vyjmut a tudíž nebyl nalezen v jeho hrobce.

Příbuzenské křížení neslo svou část viny

Přestože nová studie vyvrací smrt způsobenou gangrénou nebo malárií, potvrzuje již dříve stanovené faraonovy genetické komplikace vzniklé incestním vztahem mezi otcem Achnatonem a Tutanchamonovou sestrou Kijou. Po otci zdědil malý rozštěp horního patra, genetická mutace mu o několik centimetrů zkrátila levou nohu a Tutanchamon tak musel při chůzi používat hůlek, a také trpěl Köhlerovým syndromem, vzácnou vadou kostí.

Nebýt těchto vývojových efektů, je možné, že by rychlou jízdu s koňským spřežením přežil; zemřel totiž až po několika dnech. Nenapravitelně rozdrcené srdce by ale smrt pravděpodobně oddálilo jen o pár dalších dnů.

Samovznícení

Několik let si vědci také nevěděli rady s popáleninami na částech faraonova těla - v roce 1968 při skenování Tutanchamonova nalezli kus ohořelé tkáně. Pomocí chemických testů zjistili, že se panovník "samovznítil" až posmrtně. Kombinace balzamovacího oleje, zabývajícího kyslíku a obinadel způsobila v uzavřeném sarkofágu chemickou reakci, teplota se dostala až k hranici dvou set stupňů Celsia a mrtvý Tutanchamon částečně vzplál. Okamžité vyčerpání kyslíku však oheň během vteřin uhasilo.