Tutanchamonova hrobka od svého objevení v roce 1922 odhalila celou řadu anomálií a velice důležitých vykopávek. Převratný objev Howarda Cartera nás naopak nutí ponořit se do záhad ještě hlouběji. O chlapeckého krále se svět zajímá intenzívně již sto let. V hrobce Tuta totiž bylo nalezeno abnormální a nadměrné množství černé pryskyřičné tekutiny, která byla vylita na rakev a na tělo zesnulého faraona, což mumii nenávratně znehodnotilo chemickou reakcí způsobenou těmito oleji a nemastnými prostředky, které měly mrtvé tělo regenerovat. Ukázalo se navíc, že tekutina pronikla i do Tutanchamonovy lebky po vyjmutí mozku, takže celkem bylo tělo faraona – tedy jeho kůže a obaly mumie pokryty neuvěřitelnými 20 litry balzamovacích olejů.
Na velmi zajímavý dokument o Tutanchamonovi se podívejte zde:
Faraon utopený v oleji
Jak Tutanchamon žil, tak i zemřel a byl vypraven na posmrtnou cestu. Carter v roce 1925 uvedl, že znehodnocená mumie vypadala jako zuhelnatělá troska, a i na dalších místech hrobky byly nalezeny zabalené balíčky plátna černého jako saze a zuhelnatělý prášek. Navíc mumie byla zřejmě zavěšena hlavou dolů, což není obvyklé. Rentgenové snímky lebky ale ukázaly ztuhlé unguenty, které měly dostatek času se díky poloze vzhůru nohama dostatečně usadit. To dává za vznik domněnce, že celý proces pohřbu byl proveden velmi neobvyklým a nedbalým způsobem, což naprosto neodpovídá staroegyptskému umění mumifikace za slavné 18. dynastie. Právě v této době byla totiž mumifikace na svém vrcholu, proto se objevily názory, že černá tekutina měla faraonovo tělo znehodnotit záměrně. Tutanchamon tak byl ukázán jako Osiris, bůh podsvětí.
Tutanchamonova zlatá maska
Tutanchamon coby Osiris
Také kresby a severní stěně Tutovy pohřební komory jej zobrazují jako Osirida, což je velmi zvláštní, jelikož tuto ikonografii nenajdeme v žádné jiné hrobce v Údolí králů. Ostatní malby většinou zobrazují zesnulého panovníka, jak ho Osiris buď v posmrtném životě vítá, nebo jak přináší božstvu oběti. V případě Tutanchamona je však sám faraon identifikován s bohem podsvětí. I jeho ruce mají neobvyklou polohu - nejsou zkřížené vysoko na hrudi jako u královských mumií, ale velmi blízko pasu, takže jeho vystrčené lokty napodobují Osirisovu pozici.
Jak se tedy zdá, za vším bylo daleko hlubší poselství. Tutanchamon sám předsedal demontáži Achnatonova náboženského experimentu, který byl odsouzen k zániku.
Podle jiných vědců naopak Tutanchamonova mumie nebyla v tom, že neměla srdce, ojedinělá. Ale to, že chybí i náhrada, už jedinečné je. Každý v dávném Egyptě chtěl žít i po smrti, proto je matoucí, proč se Tutanchamonova mumifikace tolik liší. Odpovědí by mohla být právě legenda o Osirisovi. V ní se dozvídáme, že Set, zlý bratr, brutálně rozřezal tělo boha na několik kusů, vyrval mu srdce a oddělené části pohřbil na místech po celé zemi. Tomu by odpovídal i způsob pohřbu mladého faraona.
Pokud byl Tutanchamon zodpovědný za obnovení starých bohů, pak je tato teorie velmi pravděpodobná
Hrob faraona Tutanchamona
Záhada faraonova srdce
Největší záhadou je ale Tutanchamonovo nikdy nenalezené srdce. Staří Egypťané považovali srdce za životně důležitý a vysoce ceněný orgán, který je sídlem učení, emocí - a hlavně myšlení. Egypťané byli zastánci vzkříšení. Věřili, že vaše tělo vstane a odejde na onen svět, proto muselo obsahovat všechny orgány tak, jako za života.
Tutovy extravagantně zdobené zlaté kanopové rakve obsahovaly královy vnitřnosti, ale po jeho srdci se slehla zem. V obvyklém procesu mumifikace se srdce balzamovalo zvlášť a pak ukládalo zpět do těla, ale v případě Tuta nebyl tento postup dodržen.
Pokud srdce nemohlo být vloženo zpět do těla, nahrazoval jej v procesu mumifikace srdeční skarab. Ale i ten v Tutanchamonově mumii chyběl. Vykradení hrobky je přitom vyloučené, takže skarab zde zřejmě nikdy nebyl. A to je další záhada kolem kontroverzního faraona.
Trochu jiný skarabeus
I když skarabeus nebyl nalezen tam, kde měl být, faraonovo tělo jej vlastně mělo. Na vnějších obvazech mumie, nad zlatýma rukama a regáliemi zavěšenými na kouscích zlatých mumiových pásků byl totiž zvěčněn velký černý pryskyřičný skarabeus. A Carter nalezl ještě jednoho menšího, ale ani ten nebyl na místě srdce, nýbrž pod vnějšími obaly a ve správné poloze pro skarabea se srdcem, ale opět vně těla.
"Absence srdce je mnohem závažnější,“ říká vědkyně Salima Ikramová. „Pokud by balzamovači o srdce přišli, je pravděpodobné, že by vynaložili určité úsilí, aby mu poskytli náhradní dílo z plátna a pryskyřice nebo jiného materiálu, jak je tomu v případě ztráty končetin u jiných mumií. Pokud bylo srdce ztraceno v důsledku způsobu, jakým Tutanchamon zemřel, pak je ještě větší důvod, aby bylo nahrazeno. Zdá se, že Tutanchamon neměl ani neporušené srdce, ani skarabea speciálně umístěného na levé straně hrudi.“
Nad nejslavnějším faraonem všech dob se tedy stále vznáší mnoho záhad. I dnes se ptáme, zda někdo o jeho posmrtném osudu rozhodl záměrně? Faraon tak byl totiž odsouzen k věčnému zatracení.
Zdroje:
