Hrobku předčasně zesnulého vládce objevil v roce 1922 britský archeolog Howard Carter. Byl to doslova úspěch století. Místo totiž nebylo vybrakováno zloději či lovci pokladů. Egyptologové se tak mohli ponořit do studia tisíců 3300 let starých a nepoškozených artefaktů.
Ty prozradily, že Tutanchamon byl synem sourozenců, faraona 18. dynastie Achnatona a jeho druhé manželky Kijy. Na trůn nastoupil ve svých devíti letech. S vládnutím mu pomáhal vezír a později jeho nástupce Aje II. Téměř ihned po převzetí vlády zahájil obnovu země, zřekl se Atonova učení, které měl spojené s otcovými náboženskými reformami, a vrátil se k tradičním egyptským božstvům. Zároveň nechal opravit staré chrámy, jež se opět staly centrem hospodářského a kulturního života.
Faraon Tutanchamon
Hieroglyfy také prozradily, že král miloval lov divokých zvířat a aktivně se účastnil závodů spřežení. Jaké tedy bylo překvapení, když v roce 1925 vědci otevřeli jeho sarkofág a pod nádhernou zlatou maskou s dokonalými rysy spatřili muže s předkusem a rachitickou postavou.
Další výzkumy jeho mumie prozradily, že byl vysoký 1,67 metru a trpěl řadou zdravotních neduhů. Měl malárii, Köhlerovu chorobu, způsobující otoky končetin, a odumírala mu tkáň na levé noze. „Tutanchamon vypadal jako člověk, který fyzicky trpí,” řekl bývalý ministr egyptských starožitností Zahi Hawass.
Také stavba jeho těla nebyla standardní. Lebku měl delší, než je obvyklé, trpěl gynekomastií, rozštěpem horního patra a měl jednu nohu delší než druhou, takže musel kulhat. Tyto problémy dávají odborníci za vinu příbuzenské plemenitbě egyptských faraonů 18. dynastie.
Tutanchamonova tvář
V průběhu let došlo také k řadě pokusů poodhalit tajemství jeho podoby. Neúspěšně. „Čelili jsme faktu, že mumie má o 53 % méně tkáně, která je navíc vysušená a zdeformovaná. Nedokázali jsme odhadnout, jak velké měl svaly nebo kolik měl podkožního tuku,” vysvětluje Hawass.
S podobnými problémy se potýkal také bioarcheolog Andrew Nelson, jenž se se svým týmem pokusil zhotovit digitální rekonstrukci panovníkovy podoby ke příležitosti stého výročí otevření jeho hrobky. Proces zahrnoval použití skenů počítačové tomografie a 3D biozobrazovacího softwaru Dragonfly.
„Balzamovači pokládali na tvář pruhy plátna potaženého pryskyřicí, aby se alespoň částečně zachoval její tvar. Tento proces nám ale naši virtuální pitvu ztížil,” vysvětluje odborník. Nejdřív proto vytvořil 3D model lebky a na ni přidal vrstvu svalů. „Anatomie kostí se nezměnila. Vyšel nám proto mnohem realističtější vzhled než kterýkoli z těch, jenž jsme viděli v minulosti,” chlubí se Nelson.
Zdroje: www.cs.wikipedia.org, www.mentalfloss.com, www.news.westernu.ca, www.livescience.com
