Odborníci byli zmatení. Nejběžnějším přírodním zdrojem kovového železa na Zemi jsou železné rudy. Ty je nutné zahřát na vysokou teplotu a poté upravit tlakem, aby se odstranily nečistoty. Vyžaduje to značné znalosti, úsilí a nástroje, pro něž z období starověkého Egypta chybí archeologické důkazy.
Jak ukázala analýza zbraně, čepel obsahovala vysoký obsah niklu a kobaltu. Až do roku 2016 ale nikdo nedokázal odpovědět proč. „Problémem bylo, že dýka nemohla být v minulosti otestována nedestruktivní metodou,” říká ředitel výzkumného centra planetárního průzkumu Chiba Institute of Technology v Japonsku Takafumi Matsui. „Tajemství vyřešil až rentgenový fluorescenční spektrometr.” Odhalil, že ostří bylo ukované z železného meteoritu.
Tutanchamonova dýka
Otázkou však zůstávalo, jakým způsobem byla zbraň vyrobená. „Mohla být zpracovaná za studena, kdy se z vesmírného kamene kus odřezal, naostřil a vyleštil, nebo za vysokého tepla, což zahrnuje tavení a následné odlévání. Meteorit se však mohl také zahřát jen tak, aby se dal kladivem opracovat,” vysvětluje Matsui.
V roce 2020 odborníci pomocí spektrometru odhalili, že čepel neobsahuje jen železo, nikl a kobalt, ale také chlor a mangan. Černé skvrny na povrchu a podél ostří byly navíc identifikované jako troilit, vzácný minerál sulfidu železa, který se dá najít v meteoritech pocházejících z Měsíce a Marsu. Jeho rozbor prozradil, že ztratil velké množství síry. To prozradilo, že ho někdo musel zahřát na teplotu kolem 705 stupňů Celsia.
Posledním dílkem k vyřešení tajemství Tutanchamonovy dýky byla zvláštní křížová šrafovaná textura, známá jako Widmanstättenův vzor. Ten se vyskytne poté, co je kámen vybroušen, vyleštěn a naleptán kyselinou. Jeho přítomnost dokazuje, že čepel nebyla nikdy zahřátá nad 927 °C. Vyšší teplota by ho totiž zničila. „Závěrem tedy je, že nástroj byl vyrobený kováním při nízké teplotě,” uvádí vědci. Zbývalo vyřešit, kdo ho zhotovil.
Vzácný dar
Tým svou pozornost obrátil na jílec, zdobený složitým dekorem z jemných zlatých zrnek, kamenů lapis lazuli, karneolu a malachitu. Ty byly přilepeny omítkou, složenou z písku, vody a oxidu vápenatého. Bylo to překvapivé, protože vápno se v Egyptě začalo používat až po smrti mladého faraona, v době Ptolemaiovců. Tento materiál ale znali již v severních oblastech, kde žili Chetité a lidé z království Mitanni.
„Podporuje to myšlenku, že zbraň byla opravdu přinesená jako pozornost, jak naznačovaly 3400 let staré amarnské dopisy,” říká Takafumi Matsui. V jednom z nich se píše, že král Mitanni poslal dědečkovi krále Tutanchamona, Amenhotepovi III. železnou dýku se zlatou pochvou jako svatební dar.
Zdroje: www.astronomy.com, www.en.wikipedia.org, www.livescience.com
