Cestující a pět členů posádky nasedli 22. října 1895 v 8:45 hodin do expresu směr Paříž. Cesta vlakem měla trvat sedm hodin a deset minut. Během ní však vlak nabral zpoždění deset minut. Strojvedoucí Guillaume-Marie Pellerinov byl naštvaný. Za celou svou devatenáctiletou praxi u drah se mu tato ostuda ještě nestala. Rozhodl se tedy, že zpoždění stáhne a do stanice Montparnasse dorazí na čas. „Victore, napni svaly, ukážeme jim, že nejsme žádní opožděnci," zavelel Guillaume a topič Victor Garnier začal přikládat. Lokomotiva nabrala šílenou rychlost.
Pietní místo i turistická atrakce
Zpoždění se stáhlo o pět minut a strojvedoucí byl spokojenější. Už se nedalo nic dělat, blížil se k Paříži a byl čas brzdit. Zatáhl za samočinnou tlakovou brzdu a kolos se zpomaloval. Na křížení s Rue du Château se však něco stalo: brzda vypověděla službu. Parní lokomotiva, která táhla celkem jedenáct vagónů, se vřítila do nádražní haly rychlostí 40 až 60 kilometrů v hodině a pokračovala podél perónu dál.
131 cestujících bylo odevzdáno svému osudu. Železný oř prorazil zarážedlo a pokračoval na konec haly, kde velkým oknem probleskovalo denní světlo. Z dálky byl slyšet ruch z jedné z nejlidnatějších ulic. Právě v tu chvíli se na chodce řítila několikatunová smrt. (Zdroj: en.wikipedia.org)
Lokomotiva prorazila prosklenou zeď, přejela balkón a s velkým skřípěním spadla z devítimetrové výšky na předek. Jen o vlásek minula tramvaj, která lokalitou projížděla. Lokomotiva a první tři vozy byly zničené.
Jako zázrakem se zranilo pouze pět lidí. Oba strojvedoucí, topič a dva cestující. Šok ale zažil manžel Marie-Augustine Aguilardové, která před nádražím prodávala noviny. Jen na chvíli ho měla zastoupit, než si vyzvedne večerní vydání. Kus zdiva ji ale zabil. Stala se jedinou obětí této nehody.
Jedinečná poloha lokomotivy přilákala mnoho zvědavců a fotografů. Odborníci se s úsměvem domnívají, že samotný výjev zobrazující neco tak absurdního, mimosmyslového a abstraktního, dal vzniknout novému stylu - surrealismu. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
