Zemědělec vyoral na poli malou zelenou oválnou sošku. Zvláštní mutant vědcům zamotal hlavy

Tereza Malá | 9. 12. 2022

Soška z Tuxtly, vytesaný kámen starý 1800 let, osvětluje ohroženou latinskoamerickou kulturu, která je opředena tajemstvím. Zelený kámen o velikosti velkého manga je ve skutečnosti jadeit, na němž je vyryta statná lidská postava, která vypadá jako mutant - kombinace člověka a ptáka.

Sošku objevil v roce 1902 domorodý muž, když oral pole poblíž pohoří Tuxtla v mexickém státě Veracruz. Odtud dostala soška i jméno. Soška z Tuxtly je malá 16 cm zaoblená figurka ze zeleného kamene, vytesaná do podoby skrčeného člověka ve tvaru kulky s kachním zobákem a křídly. Badatelé se shodují, že představuje šamana v ptačí masce a ptačím plášti, i když skutečně vypadá jako mutant z jiného světa.

Poté se soška dostala do Spojených států a do Smithsonova muzea, kde si nejprve archeologové mysleli, že znaky na ní jsou mayské. Naštěstí jeden z vědců měl jiný názor.

Olmécká soška?

Podnikatel, filantrop a znalec Mezoameriky, Charles Pickering Bowditch, porovnal hieroglyfy s kartotékou všech tehdy dostupných mayských znaků. Nenalezl však mezi nimi žádnou souvislost a tvrdil, že soška nese neznámý domorodý jazyk. Objevila se tak hypotéza, že soška z Tuxtly je popsána epi-olméckým jazykem. Olmékové byli nejstarší známou mezoamerickou civilizací, která předcházela vrcholu mayské civilizace asi o 1 000 let.

O Olmécích hovoří i toto video

Zdroj: Youtube

Překlad? Předčasné!

Záhada byla dlouho řešena a mnozí vědci se pokoušeli o překlad. Jeden z nich nabídli i lingvisté John Justeson a Terrence Kaufman, kteří nakonec nabídli první moderní čtení epi-olméckého písma. Díky němu bylo později určeno i stáří kamene: Oba vědci se domnívali, že písmo jako celek udává rok v epi-olmécké společnosti - konkrétně 162 n. l. Toto datum je považováno i za střední období epi-olmécké společnosti.

Příkladů epi-olméckého písma máme dosud pouhých 12 známých, i proto je předčasné tvrdit, že lingvisté jazyk přeložili. Je potřeba mít více podobných artefaktů, abychom mohli překlad potvrdit. I tak ale Justesonův a Kaufmanův překlad pomohl vědcům rozluštit další známé předměty s čitelným epi-olméckým písmem.

Smrtící vybíjená starých Inků: Míčová rituální hra s neskutečně krutými pravidly
Magazín

Smrtící vybíjená starých Inků: Míčová rituální hra s neskutečně krutými pravidly

Jak to zatím dle dostupných údajů vypadá, epi-olmékové mluvili určitou formou zoqueanštiny, což je větev rodiny Mixe-Zoquean. Existuje i podezření, že potomek epi- olméckého jazyka se používá dodnes a přežívá v moderních jazycích. Podle antropoložky Jane Walshové jsou Olmékové mnohými považováni za "mateřskou kulturu" různých pozdějších mezoamerických civilizací od jižního Mexika po Kostariku. Například i taco je pozůstatkem této kultury, protože Olmékové byli první, kdo smíchal kukuřici s vápennou vodou, což je součást procesu výroby tortilly.

Díky ní totiž byla uvedena v život zapomenutá kultura. Malá soška je tak jedním z mála známých objektů, kde se dochovala latinská řeč.

Zdroje: www.smithsonianmag.com, en.wikipedia.org/wiki/Tuxtla_Statuette

Tagy civilizace Charles Pickering Bowditch Jane Walsh Kostarika kultura Mexiko soška Terrence Kaufman USA Veracruz