Meče Ulfberht byly starověké meče vyrobené špičkovou technologií. Vikingové je vyráběli z tak čistého kovu, že to archeology zmátlo. Mysleli si totiž, že v době jejich vzniku tato technologie ještě vůbec neexistovala a zařazovali ji až o 800 let později, coby vymoženost průmyslové revoluce.

Je možné, že materiál a technologie Ulfberhtu pocházely ze Středního východu. Podél Volhy tehdy vedla obchodní stezka, která spojovala vikinská sídla a Blízký východ. Všechny nalezené meče do tohoto období spadají.

Uhlík pro pevnost železa

Dosud bylo nalezeno přibližně 170 exemplářů mečů Ulfberht, jež jsou datovány mezi roky 800 až 1000 našeho letopočtu. Tyto meče by se daly označit za meče na pomezí vikingského meče a rytířského meče vrcholného středověku a jsou také výchozím bodem mnohem pestřejší tradice nápisů na čepelích vrcholně středověkých mečů.

Zadní strany čepelí ulfberhtských mečů jsou vykládány geometrickým vzorem, obvykle copánkovým, ale existují různé varianty.

Nejpravděpodobnější místo původu ulfberhtských mečů je v Porýní, ale většina těchto mečů byla nalezena v severní Africe.

A jak tyto meče vznikaly?

Obvykle se při procesu kování železa musí ruda zahřát na cca 1650 stupňů Ceslia, aby se stala tekutou. To pak umožní kováři odstranit z rudy nečistoty – tak zvanou strusku. Aby bylo samo o sobě křehké železo pevnější, přidává se do slitiny uhlík. Zajímavé však je, že středověká technologie neumožňovala zahřátí železa na tak vysokou teplotu. Bylo proto nutno strusku odstranit daleko méně účinnou metodou, mletím. Jenže to je právě ta záhada kolem Ulfberhtova meče.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Struska – ano či ne?

Ulfberht totiž neobsahuje téměř žádnou strusku, přičemž má třikrát vyšší obsah uhlíku než jiné tehdy dostupné kovy. Meče tedy byly vyráběny z tzv. tyglíkové oceli.

Až donedávna jsme si mysleli, že první nástroje, které dokázaly zahřát ocel na takovou teplotu, byly pece vynalezené během průmyslové revoluce.

Samotná výroba meče byla velmi komplikovaná. Sice ne tak, jako jsou pravé samurajské meče vyrobené z tisíců plátů, ale i tak Ulfbertův meč rozhodně nedokázal vyrobit každý. Jedním z těch, kdo to dovedou, je novodobý kovář Richard Farrer z Wisconsinu.

"Vyrobit ho správně je ten nejtěžší úkol, jaký jsem kdy musel podstoupit. Vyrobit zbraň ze země je docela mocná věc. A vyrobit zbraň, která se dokáže ohnout, aniž by se zlomila, zůstane ostrá a váží jen velmi málo, je něco nadpřirozeného,“ říká Farrer, který žertem dodává, že výrobci Ulfberhtu museli mít magické schopnosti. Farrerovi trvala výroba jednoho meče středověkou technologií a zabralo mu to velmi dlouho. Říká, že sebemenší nedokonalost či chyba mohla z meče udělat kus šrotu.

Vikinské zbraně byly zkrátka umělecké a velmi účinné kousky.

Zdroje: afrinik.com, en.wikipedia.org, www.warhistoryonline.com