Jak vypadaly uličky lásky ve středověku?

Výjev z nizozemského nevěstince, neznámý autor, 1537

Výjev z nizozemského nevěstince, neznámý autor, 1537

Foto: Profimedia.CZ

Na lehké ženy sice středověká společnost pohlížela s opovržením, v určitém ohledu však byla k jejich řemeslu tolerantnější než dnes. Veřejné domy totiž zřizovalo přímo město a pronajímalo je správcům, kteří se starali o jejich provoz a odváděli do městské pokladny daně z příjmů. Šlo tedy o činnost zcela legální.

Dokud žili lidé v malých vesnicích a osadách, kde se každý s každým osobně znal, prodejná láska mezi nimi z morálních důvodů neměla místo. Provozovala se nanejvýš tajně v zájezdních hostincích, kam přijížděli cizinci. Teprve s rozvojem měst středověký člověk zakusil výhodu anonymity, která mu pomohla odhodit zábrany. Ve společnosti se navíc objevila nová vrstva mužů, jimž bylo zapovězeno se oženit. Šlo zejména o univerzitní mistry, studenty, tovaryše a žoldnéře. Na rozdíl od duchovních osob se tito nezavazovali přímo k celibátu, v praxi ale nemohli navázat milostný vztah s žádnou počestnou ženou, protože počestným ženám byl dovolen pohlavní styk jen ve svazku manželském. Služby nevěstek tento paradox jednoduše vyřešily.

(Zdroj: www.stoplusjednicka.cz)

Na okraji společnosti a bez peněz

Prodejná láska byla samozřejmě tématem, o kterém se ve slušných vrstvách nemluvilo, a měšťané ji nechtěli mít na očích. Takzvané hampejzy proto obvykle stávaly u hradeb na samém okraji města a jejich zaměstnankyně musely nosit závoj se žlutými okraji, aby na nich každý viděl, že žijí v hříchu. Odložit ho mohly jen v případě, že se na ně usmálo štěstí a některý z klientů je požádal o ruku.

Nedá se přitom říci, že šlo ve své době o lukrativní práci, která by lákala vysokými výdělky. Mladé ženy do nevěstinců přiváděla spíš neutěšená životní situace a nulové možnosti. V podnicích navíc často čelily vykořisťování a násilí ze strany správců.

Z částky, kterou vydělaly, musely odvést třetinu správci jako provizi, a navíc mu zaplatit za pronájem lůžka. V podniku si také kupovaly jídlo, které zde často stálo více než v obyčejné hospodě. V německých krajích bývalo zvykem, že správce všechny příjmy shromažďoval v jedné nádobě a na konci týdne nevěstky vyplatil podle toho, kolik zákazníků je v daném časovém úseku navštívilo. To mu dalo prostor pro čachrování a šizení.

Středověký hampejz býval místem nevázané zábavy.Středověký hampejz býval místem nevázané zábavy.Zdroj: Profimedia.CZ

Otřesný případ z Nördlingenu

Vzhledem ke svému nízkému postavení středověké nevěstky neměly odvahu špatné zacházení a podvody ohlásit. Radnice v německém Nördlingenu připravila sérii zákonů na ochranu nevěstek až poté, co v roce 1471 městem otřásl skandální případ mladé Els. Z její výpovědi vyplynulo, že byla k výkonu hanebného povolání donucena správcem hampejzu Lienhartem Fryermutem a jeho partnerkou Barbarou, a když s jedním zákazníkem otěhotněla, Barbara ji přinutila vypít nápoj vyvolávající potrat. Její kolegyně ji pak našly ležící v pokoji v slzách s mrtvým plodem, jehož stáří odhadly asi na dvacet týdnů.

Žhářům v dávných dobách hrozil nejvyšší trest.

Žhářství ve středověku jako nejtěžší zločin: Tresty byly strašné a exemplární

Spolu s tímto krutým činem vyšly najevo i další temné stránky tabuizované živnosti. Lienhart dívkám zabavoval šaty, aby nemohly utéci, a dával jim tak málo peněz, až se u něho kvůli vysokým cenám za stravu zadlužily. Když si stěžovaly, bil je bičem vyrobeným z býčího ocasu. Radní se dívek jednohlasně zastali a správce i s jeho ženou vyhnali z města. Barbaře ještě předtím nechali vypálit na čelo cejch, aby ji potrestali za vraždu nenarozeného dítěte.

(Zdroj: www.historytoday.com)

Akční letáky