Téma bylo naťuknuto už v roce 1974 sovětským klimatologem Michailem Budykem, kterého napadlo vypustit do stratosféry dvě stě tisíc tun síry, a zablokovat tak část slunečních paprsků dopadajících na zem. Tehdy to znělo jako šílenost a nikdo se tím vážněji nezabýval. V novém miléniu však přibylo vědců, kteří myšlenku rozpracovali a vytvořili z ní rovnou celý obor zvaný solární geoinženýrství.
K obratu odborníky přiměl výzkum dopadů sopečné činnosti na globální klima. Zjistilo se, že obrovské výbuchy vulkánů v minulosti způsobily v podstatné části planety ochlazení, které vydrželo několik let. Mohla za to právě omezená sluneční aktivita, blokovaná popílkem, oxidem uhličitým a sirnými aerosoly vystřelenými do horních vrstev atmosféry.
V minulých dobách takové ochlazení znamenalo neúrodu a riziko hladomoru. Dnes by však lidstvu mohlo paradoxně pomoci v boji s nežádoucím ohříváním planety. Alespoň teoreticky. S praxí je to horší.
Geoinženýrství se inspirovalo sopečnými výbuchy.
Zemi by chránily jedy
V apokalyptickém filmu Ledová archa z roku 2013 se podobný pokus o ochlazení Země vymkne vědcům z ruky a z planety se stane ledová koule, kde přežije jen hrstka lidí. Takový scénář by v realitě nejspíš nenastal, ale přesto by mohlo dojít k nežádoucím efektům.
Simulace sopečného výbuchu by byla v podstatě jednoduchou i levnou záležitostí. Letadla či balóny by vynesly do horní atmosferické vrstvy velký objem částeček oxidu siřičitého. Ty by potom v reakci s vlhkostí vytvořily aerosoly kyseliny sírové, které mají schopnost odrážet sluneční záření. Problém je v tom, že oxid siřičitý je sám o sobě považován za znečišťující látku – a samozřejmě je jedovatý. Jsou to právě oxidy síry, co způsobuje kyselé deště.
Podle geoinženýra Davida Keitha by nicméně stačilo do atmosféry vynést zhruba 25 tisíc tun síry ročně, což je prý jen zlomek toho, co do nebes vypouští pozemský průmysl. Skeptici ale varují, že by takový umělý zásah mohl negativně ovlivnit počasí v různých místech světa. Vypuštění síry na severní polokouli by například zcela jistě způsobilo devastující období sucha v Indii a severní Africe.
Stromy zničené kyselým deštěm v chráněném přírodním parku v Polsku
Hrozba teplotního šoku
I kdyby se planetu podařilo úspěšně ochladit bez větších následků, skleníkové plyny by z ní nikam nezmizely a naopak by se tu ze samé radosti, že je ekologický problém zdánlivě vyřešen, kupily rychleji než dříve. Pokud by pak nastala situace, že by se z nějakého důvodu nepodařilo jeden rok síru do stratosféry doručit a sluneční clona by se rozptýlila, planetu by čekal teplotní šok. "Následovalo by prudké oteplení a byly by z nás škvarky," obává se geofyzik Raymond Pierrehumbert z Univerzity v Chicagu.
Projekt má tedy zatím mnoho much, ale geoinženýři se nevzdávají. Americká vláda do výzkumu investovala už přes 100 milionů dolarů a otevřeně jej podpořil i Bill Gates. Proti plánům se naopak vyhradila početná skupina vědců, kteří před umělým ovlivňováním atmosferických jevů varují. Odpovědnější chování vůči životnímu prostředí by přeci jen bylo mnohem bezpečnější i morálnější.
Kontroverznímu tématu geoinženýrství se podrobněji věnuje následující anglické video:
Zdroje: www.nature.com, www.popularmechanics.com, theconversation.com, www.carbonbrief.org
