V roce 2020 byli astronomové opravdu překvapeni. Domnělá černá díra měla být součástí systému skládajícího se ze tří těles, jehož hvězdy byly viditelné pouhým okem. Soustava označená jako HR 6819 se na obloze nachází jen 1000 světelných let od nás v souhvězdí Dalekohled.
Zdálo se, že jedna hvězda obíhala neviditelný nebeský objekt každých 40 dní, zatímco druhá se od centrálního páru nacházela dost daleko. Výzkumníci Evropské jižní observatoře si byli nálezem jistí. „Neznámý objekt o hmotnosti alespoň čtyř Sluncí je určitě černá díra,” řekl Thomas Rivinius, vědecký pracovník ESO a hlavní autor studie, která byla publikována v prestižním vědeckém časopise Astronomy & Astrophysics. Mezinárodní tým z university KU Leuven v Belgii ale po vydání článku výsledky pozorování zpochybnil.
Detektivní výzkum
Julia Bodensteiner tvrdila, že data získaná pomocí dalekohledu MPG/ESO 2.2-metre telescope se dají vysvětlit i jinak. Tedy, že HR 6819 by mohl být pouze dvojhvězdný systém, v němž jedno slunce požírá druhé. Aby byla záhada vysvětlena, astronomové se rozhodli spojit síly a společně získat nové, detailnější informace.
„Najednou jsme testovali dva zcela jasné, ale navzájem odlišné scénáře,” říká Thomas Rivinius. „Shodli jsme se, že v systému jsou dva zdroje světla. Otázkou ale bylo, zda obíhají blízko kolem sebe, což by odpovídalo přenosu hmoty, nebo jsou daleko, jako v případě teze s černou dírou.”
Na světe ale existuje pouze jeden přístroj, který dokázal odhalit pravdu - Very Large Telescope. Jeho součástí je i panoramatický spektrograf integrálního pole (Multi Unit Spectroscopic Explorer), který kombinuje široké zorné pole s adaptivní optikou pracující v oblasti viditelného vlnového rozsahu a interferometr GRAVITY, spojující světlo ze čtyř dalekohledů VLT.
Upíří hvězda HR 6819
„Pozorování pomocí MUSE potvrdila, že souputník s dlouhou periodou oběhu do systému nepatří, zatímco GRAVITY rozlišila dvojici zdrojů, ležící od sebe jen ve třetinové vzdálenosti, než dělí Slunce a Zemi,” vysvětluje Abigail Frost, vědecká pracovnice KU Leuven. „Tato data byla posledním dílem skládačky. Umožnila nám potvrdit, že HR 6819 opravdu černou díru neobsahuje a jedná se tedy o dvojhvězdný systém.
Blízkost hvězd zároveň prokázala, že jedno těleso ničí atmosféru své kolegyně. Vysává z ní „životní sílu”. „Tyto objekty jsou opravdové obludy,“ říká Hugues Sana z University of Amsterdam. „Hmotností mohou převýšit naše Slunce a jsou tak horké, že jejich povrchová teplota dosahuje 30 000 °C. Proto září modrým světlem.”
Astronomové tvrdí, že získaná data jsou velice vzácná. Zaznamenat hvězdný vampyrismus je totiž obtížné, protože trvá krátce. Na HR 6819 tak mohou studovat, jakým způsobem tento fenomén ovlivňuje vývoj hmotných hvězd, včetně gravitačních vln nebo explozí supernov.
Zdroj:
