Eleonora Amálie byla českou šlechtičnou z rodu Lobkowiczů. Už v devatenácti letech se provdala za dědičného prince Adama Františka ze Schwarzenbergu.
Chovala vlky - pro mléko
Princezna a později šlechtična byla dívka jako každá jiná. Jednou vlastností se ale přece jen odlišovala. „Eleonora milovala honitbu, ale nikdy nestřílela na vlky. Na hradě chovala odchycené vlčice a nechávala je dojit. Vlčice při dojení hlasitě vyly a to bylo slyšet po celém městě. Lidé měli Eleonoru spojenou s tímto zvláštním počínáním. Věřili, že vlci jsou symbolem zla a jsou posíláni na zem, aby pomáhali upírům,“ říká režisér filmu Kněžna upír, Klaus Steindl. Už tehdy si o její zvláštní úchylce špitalo celé služebnictvo. (Zdroj: www.idnes.cz)
Portrét Eleonory Amálie ze Schwarzenbergu s vytouženým synem
Jednou z povinností ženských panovnic byl i porod mužského dědice trůnu. To se však zpočátku nedařilo. Eleonoře se narodila dcera, po které následovala série potratů. Panovnice to však nevzdala a po radách od bylinkářů se ji přece jen ve věku 40 let povedlo otěhotnět a čekat chlapce. Poddaným však bylo jasné, že za tento zázrak nemohla náhoda, ale ďáblovo vlčí mléko.
Pila lidskou krev?
A co hůře, šlechtična měla dokonce pít lidskou krev. Tuto fámu podpořil její zhoršující se stav před smrtí, kdy rapidně hubla a stěžovala si na bolest břicha. Upíří síla z ní v ten moment měla vysávat životní sílu. Ve skutečnosti však trpěla Eleonora na rakovinu slinivky a dělohy. Metastáze z obrovského nádoru ji měly zasahovat až do plic. Ke špatnému zdravotnímu stavu se navíc přidal smutek kvůli smrti jejího milovaného manžela. Adam František byl nešťastnou náhodou zastřelen na lovu.
Klidu nedošla ani po smrti
Jelikož chtěla sama šlechtična být pohřbena v Krumlově, tak ji tam přepravili. Po nezbytných obřadech byl vchod do hrobky zapečetěn. Nápis na něm jen podporuje atmosféru tajemna: „Zde leží ubohá hříšnice Eleonora. Modlete se za ni.“
Po smrti šlechtičny naplno propukla v habsburské monarchii upíří hysterie. Přítrž tomu udělala až císařovna Marie Terezie. Ta vyslala do oblastí, kde mělo být nejvíce upírů, skupinu složenou z významných vědců a lékařů, kteří měli za úkol zjistit pravdu. Odborníci se vrátili s tvrzením, že upíři neexistují.
Panovnice tak zanedlouho vydala Dekret o upírech, jenž zakazoval otevírání hrobů a hanobení těl. Velmi časté při podezření z upírství totiž bylo posmrtné probodávání těl kůly.
Inspirace pro Drákulu
Zajímavostí je, že právě Eleonora měla podle profesora mediálních studií Rainera Köppla sloužit jako předloha světoznámého díla o hraběti Drákulovi. Dokonce měla mít upíří princezna ve slavném románu svou vlastní kapitolu, která se však do knihy nedostala. Bram Stoker dílo napsal v roce 1897 a je dodnes středobodem upírských historek zobrazovaných jak ve filmech, tak v dalších literárních dílech.
