Zdá se, že spisy z doby před mnoha lety obsahují něco, co by se dalo rozluštit jako přesné vyobrazení atomových výbuchů, prakticky totožných s výbuchem v Hirošimě a Nagasaki za druhé světové války.

Jako příklad lze uvést věhlasný sanskrtský epos z Indie zvaný Mahábhárata, který vypráví o osudu a zkáze a obsahuje záznamy, které zřejmě popisují dopady a následky atomové války. Navíc zcela přesně.

Zaznamenány jsou nejen obrovské výbuchy "zářivější než tisíc sluncí", ale také mrtvoly spálené tak, že se lze jen ztěží domnívat, jaká byla jejich původní identita. Vyobrazení atomového útoku tak není pouze schématem současné doby.

Jak naznačují legendy, jedinci, kteří katastrofu přežili, přišli o vlasy a nehty, zatímco zásoby potravy byly znečištěny - to vše odpovídá našemu chápání dopadů poškození radiací a radioaktivního znečištění při spadu jaderného výbuchu.

Pro některé badatele se zdá být pravděpodobné, že vyspělá technika mohla existovat již daleko dříve a byla stejně špičková jako ta dnešní.

Záhada zkázy města Ur

Na území Rádžasthánu v severozápadní Indii byla poblíž Džódhpuru nalezena vrstva výjimečně radioaktivní škváry, která nenechala chladným nejedno vědecké bádání. Stejně tak jako pozůstatky Harappy a Mohendžodáro v Pákistánu, kde byl nalezen důkaz o atomovém výbuchu z doby dávno minulé.

Mohendžodáro bylo vytvořeno kolem roku 2500 př. n. l. a znovuobjeveno bylo ve 20. letech 20. století. Od té doby se na místě objevují pozoruhodné nálezy.

V okamžiku, kdy exhumace dosáhla úrovně silnice, bylo nalezeno 44 koster rozptýlených po celém městě, které naznačovaly nečekaný a drsný odchod.

Některé zóny dané lokality navíc ukazovaly na poměrně vysoký stupeň radioaktivity.

Zdroj: Youtube

Sumerové a atomová bomba

A. Gorbovskij ve své knize "Záhady starověkých dějin" uvádí, že kostry nalezené na místě obsahovaly několikanásobně větší rozměr záření, než je běžné, a obrovské množství "tmavých kamenů", které byly kdysi nádobami z bahna, bylo objeveno vpitých do jednolité "beztvaré" struktury kvůli mimořádnému teplu. Sumerové tak kdysi mohli použít jadernou bombu, která zničila vše, co bylo v dosahu.

Jiní badatelé si všimli, že jednoduché stavby z hliněných bloků mohly být zničeny atomovým úderem, zatímco část těchto staveb zůstala zachována ve výšce cca 5 metrů.

Podle všeho je ještě spousta věcí, které je třeba o historii zjistit.

Zdroje:

www.express.co.uk

www2.tulane.edu

www.scientificamerican.com