První zmínky o Urartu pocházejí ze 13. století př. n. l., kdy se ještě jednalo o maličký státeček rozprostřený okolo Vanského jezera ve východním Turecku. Mezi 9. a 7. stoletím př. n. l. už říše dosahovala rozlohy 500 tisíc km. V letech 640 a 590 př. n. l. však náhle zanikla a dodnes není jasné, kdo ji přivedl ke krvavému konci. Mohli to být Asyřané, se kterými Urartu svádělo boje po dlouhá staletí, anebo také Skytové, jejichž šípy se našly v troskách města Teišebaini.
Archeologické nálezy svědčí o tom, že šlo o vyspělou kulturu, která vynikala inovacemi v architektuře. Kromě velkolepých paláců a chrámů se v Urartu stavěly i zavodňovací kanály; nejdelší z nich překonával vzdálenost 80 km z hor do města Tušpa, které díky tomu působilo jako velká zelená zahrada.
Na vrcholu stál bůh války
Velkou roli hrálo v Urartu náboženství. Postavy místního panteonu do velké míry korespondovaly s bohy známými z jiných kultur. Nejvyššímu postavení se těšil Haldi, bůh války a vítězství. Býval zobrazen jako muž stojící na lvu a jeho chrámům se přezdívalo "domy zbraní", protože bývaly zdobeny luky, kopími, meči, sekerami a štíty. Mnoho zbraní bylo Haldimu i obětováno, takže jeho chrámy připomínaly spíš armádní skladiště než duchovní místa určená k rozjímání.
Haldiho výsostné postavení dokazuje, že válečnictví bylo v Urartu stěžejní. Odrážení útoků Asyřanů a dobývání nových území nebraly konce. Války však byly ryze mužskou záležitostí. Ženy se obracely spíše k bohyni plodnosti a umění Arubani, jež byla Haldiho manželkou a její obdobu bychom mohli najít v řecké Afrodíté či později v římské Venuši.
Významným bohem byl také Teišeba, spojovaný s bouří, hromem a deštěm. Jeho hlavu zdobila přilba s býčími rohy, v rukou držel žezlo a bojovou sekeru. Urartu dále uctívalo slunečního boha Šiviniho a jeho "měsíční sestru" Selardi.
Význam mnoha soch se nepodařilo rozluštit.
Záhadná stvoření
Archeologové nicméně našli mnoho dalších sošek urartianských bohů, jejichž význam se dosud nepodařilo identifikovat. Záhadou zůstávají také hybridní stvoření typu "napůl člověk, napůl štír" nebo pták s lidskou hlavou.
Na území někdejšího království Urartu je tedy stále co objevovat a poznávat. Teprve před čtyřmi lety byly například na dně Vanského jezera objeveny pozůstatky obrovského hradu s neobvykle dobře zachovanými hradbami. Vědci tuší, že budoucí výzkumy přinesou ještě mnoho dalších senzačních odhalení.
Zdroje: www.worldhistory.org, www.metmuseum.org, www.smithsonianmag.com
