Kdo byli záhadní urartianští bohové? Prastará kultura postupně vydává svědectví

Urartu stále skrývá mnoho tajemství.

Urartu stále skrývá mnoho tajemství.

Foto: Profimedia.CZ

Arménské království Urartu je kvůli nedostatku písemných záznamů opředeno mnoha záhadami. V dobách svého největšího rozmachu se rozpínalo od řeky Eufrat až po Kaspické moře, potom ale podlehlo náhlé zkáze. Města byla zničena neznámými útočníky a na slavnou říši svět zcela zapomněl. Její příběh začaly odhalovat teprve archeologické vykopávky v 19. století.

První zmínky o Urartu pocházejí ze 13. století př. n. l., kdy se ještě jednalo o maličký státeček rozprostřený okolo Vanského jezera ve východním Turecku. Mezi 9. a 7. stoletím př. n. l. už říše dosahovala rozlohy 500 tisíc km. V letech 640 a 590 př. n. l. však náhle zanikla a dodnes není jasné, kdo ji přivedl ke krvavému konci. Mohli to být Asyřané, se kterými Urartu svádělo boje po dlouhá staletí, anebo také Skytové, jejichž šípy se našly v troskách města Teišebaini.

Archeologické nálezy svědčí o tom, že šlo o vyspělou kulturu, která vynikala inovacemi v architektuře. Kromě velkolepých paláců a chrámů se v Urartu stavěly i zavodňovací kanály; nejdelší z nich překonával vzdálenost 80 km z hor do města Tušpa, které díky tomu působilo jako velká zelená zahrada.

Na vrcholu stál bůh války

Velkou roli hrálo v Urartu náboženství. Postavy místního panteonu do velké míry korespondovaly s bohy známými z jiných kultur. Nejvyššímu postavení se těšil Haldi, bůh války a vítězství. Býval zobrazen jako muž stojící na lvu a jeho chrámům se přezdívalo "domy zbraní", protože bývaly zdobeny luky, kopími, meči, sekerami a štíty. Mnoho zbraní bylo Haldimu i obětováno, takže jeho chrámy připomínaly spíš armádní skladiště než duchovní místa určená k rozjímání.

Byzantská loď používá řecký oheň proti útočníkům

Řecký oheň, nejničivější zbraň starověku: Moře vzplálo jako ve Hře o trůny

Haldiho výsostné postavení dokazuje, že válečnictví bylo v Urartu stěžejní. Odrážení útoků Asyřanů a dobývání nových území nebraly konce. Války však byly ryze mužskou záležitostí. Ženy se obracely spíše k bohyni plodnosti a umění Arubani, jež byla Haldiho manželkou a její obdobu bychom mohli najít v řecké Afrodíté či později v římské Venuši.

Významným bohem byl také Teišeba, spojovaný s bouří, hromem a deštěm. Jeho hlavu zdobila přilba s býčími rohy, v rukou držel žezlo a bojovou sekeru. Urartu dále uctívalo slunečního boha Šiviniho a jeho "měsíční sestru" Selardi.

Význam mnoha soch se nepodařilo rozluštit.Význam mnoha soch se nepodařilo rozluštit.Zdroj: Profimedia.CZ

Záhadná stvoření

Archeologové nicméně našli mnoho dalších sošek urartianských bohů, jejichž význam se dosud nepodařilo identifikovat. Záhadou zůstávají také hybridní stvoření typu "napůl člověk, napůl štír" nebo pták s lidskou hlavou.

Na území někdejšího království Urartu je tedy stále co objevovat a poznávat. Teprve před čtyřmi lety byly například na dně Vanského jezera objeveny pozůstatky obrovského hradu s neobvykle dobře zachovanými hradbami. Vědci tuší, že budoucí výzkumy přinesou ještě mnoho dalších senzačních odhalení.

Zdroje: www.worldhistory.org, www.metmuseum.org, www.smithsonianmag.com