Mumie Irtyersenu: Obsahuje záhadnou substanci, se kterou si vědci neví rady

24. srpen 2019 četba na 3 minuty
Vědci dnes zkoumají mumie za pomoci nejmodernějších metod. Na Irtyersenu jsou ale krátké.

Vědci dnes zkoumají mumie za pomoci nejmodernějších metod. Na Irtyersenu jsou ale krátké.

Foto: Koláž Šíp

Vědci měli za to, že dobře znají způsob, jakým staří Egypťané balzamovali těla zemřelých. Jenže pak se v zaprášeném koutě Britského muzea našly ostatky Irtyersenu a vše bylo najednou jinak.

V roce 1821 působil v Londýně lékař Augustus Granville. Těšil se tajemné pověsti člověka, který má za sebou velmi barvitý život a také kontakty v těch nejvyšších kruzích. Narodil se v Miláně jako Augusto Bozzi a procestoval velkou část světa. V Řecku se nakazil malárií, v Turecku zase přežil dýmějový mor. Vstoupil do služeb anglického námořnictva a v Západní Indii překonal pro změnu žlutou zimnici. Zamiloval se do Angličanky, usadil se s ní v Londýně a začal používat příjmení své anglické babičky. Brzy se stal známým chirurgem a gynekologem. Kromě toho jej fascinovaly záhady.

Podivná substance

Když mu pacient Archibald Edmonston vyprávěl, že nedaleko egyptského Luxoru koupil zachovalou mumii, velmi ho to zaujalo. Nakonec mu Edmonston dal sarkofág k dispozici. Granville strávil šest týdnů zkoumáním jeho obsahu. Tělo bylo velmi dobře zachovalé. Patřilo ženě ve věku mezi 50 a 55 lety, která byla trochu při těle. Granville uspořádal několik veřejných přednášek, přesto netušil, jaký unikát se mu dostal do rukou. To se ukázalo až po dlouhých letech.

Způsob, jakým Egypťané mumifikovali zemřelé, je dnes dobře znám. Buď z těla vyjmuli orgány, které balzamovali odděleně, nebo do těla napumpovali žíravinu, jež orgány rozložila. Druhá možnost se používala u méně důležitých nebo chudších nebožtíků. Vše podrobně popsal řecký historik Hérodotos, který žil v 5. století před naším letopočtem.

Granvillova mumie ale měla orgány na svém místě. Celé tělo bylo navíc napuštěné podivnou hmotou, kterou Granville považoval za směs včelího vosku a asfaltu. Nic podobného se neobjevuje u žádné jiné egyptské mumie, o podobné metodě se nezmiňuje ani Hérodotos.

Přestávka dlouhá 130 let

Granvillova práce časem upadla v zapomnění a ztratilo se i tělo, které chirurg rozřezal na několik kusů. Ostatky uložené v několika bednách objevil až po 130 letech v depozitáři Britského muzea archeolog John Taylor. Další kolo zkoumání mohlo začít.

Vědci určili, že tělo pochází asi z roku 600 před naším letopočtem. Z nápisů na rakvi zjistili, že se žena jmenovala Irtyersenu, což znamená „paní domu". Rozbory také vyvrátily původní Granvillovu domněnku. V těle nebyly stopy po vosku ani asfaltu. Z čeho se skládala podivná substance, která udržela tělo prakticky neporušené po dobu 2600 let, ale nikdo nedokázal říct. Vědcům by pomohlo, kdyby znali místo, kde Irtyersenu odpočívala až do počátku 19. století. To ale neznal ani Edmonston, který ji koupil od vesničanů prakticky na ulici. 

Akční letáky