Alžběta Amálie Evženie, známá pod přezdívkou Sisi, se narodila na Štědrý den roku 1837 do rodiny vévody Maxmiliána Josefa. Jako bavorská princezna si užívala bezstarostného dětství v rodném Mnichově nebo na venkovském sídle v Possenhofenu.
Ve svých šestnácti letech se poprvé setkala se svým budoucím manželem, třiadvacetiletým císařem Františkem Josefem I. Pár se do sebe zamiloval na první pohled. „Jejich láska roste každou hodinu. Dokonce jsem je již našla v pevném objetí. Byli zaměstnáni dlouhým polibkem," napsala arcivévodkyně Žofie svému synu, Ferdinandu Maxmiliánovi.
24. dubna roku 1854 v 19 hodin večer se v augustiniánském kostele ve Vídni slavila svatba. Ihned po ní pocítila mladá panovnice intenzivní tlak dvora. Její tchyně ji rychle ukázala, kde je její místo. Má sedět v koutě, vyšívat a mezitím rodit děti. Sisi byla nešťastná. Nejenže se cítila jako ve zlaté kleci, ale byla velice osamocená.
Císařovna Sisi
„Byla jsem tak opuštěná, tak sama," napsala si do deníku. „Císař odjížděl vždy časně ráno do Vídně a vracel se až v šest hodin na večeři. Celý den jsem se obávala, že arcivévodkyně Žofie vstoupí do mých komnat, aby tam slídila a komentovala, co dělám. Vše bylo špatně."
I přesto, že během čtyř let porodila své první tři děti, stále hledala smysl života, něco, o co se mohla starat. Nakonec ho našla. Zaměřila se na sebe samu. Stala se sochařem, jehož cílem bylo zdokonalovat a tříbit své jediné dílo.
Většinu dne tak trávila péčí o tělo, pleť, vlasy, hygienu a stravu. Chtěla být štíhlá, krásná a věčně mladá. Myslela si, že díky tomu bude konečně spokojená. Vážila se minimálně třikrát denně a hodnoty si zapisovala do dietního deníku. Podle toho se rozhodovala, co bude jíst. Každý den posilovala, podnikala dlouhé peší túry, jezdila na koni a plavala. Sebemrskačský režim přinášel ovoce. Její váha nepřekročila 50 kg a pas měl méně než 55 cm.
Zuby císařovny Sisi
Pouze jedinou věc nedokázala kráska ovlivnit a byl to její chrup. I přesto, že se v knihách dvorní lékárny našly zápisy o pravidelném odběru prášku na čištění a různých bylinných vodách, zářivě bílé zuby nikdy neměla. Byly nažloutlé a nepravidelné.
Jejich kondici neprospívala ani bulimie, již císařovna trpěla, ani pravidelné kouření cigaret bez filtru a její oblíbené fialkové bonbony z Demelovy cukrárny. Ty Sisi milovala. Nemohla se nabažit sladké chuti cukru kombinované s intenzivní vůní usušených fialek.
Tyto neřesti způsobily, že císařovna své pravděpodobně silně zkažené zuby raději skrývala. Ve společnosti si ústa zakrývala vějířem a hovořila napůl pusy. Také na portrétech má rty semknuté. Dokonce se šeptá, že nosila zubní protézu. V roce 1898 Rosa Albach-Retty, babička slavné herečky Romy Schneider, zahlédla ve venkovském hostinci v Bad Ischlu dvě dámy. Jedna z nich byla Sisi. „Když společnice odešla od stolu, kde seděly, císařovna si bleskově vyndala z úst náhradní zuby a opláchla je vodou. Pak je s neuvěřitelnou elegancí vrátila na místo," napsala ve svých pamětech „Tak krátkých je sto let“.
Zdroj:
www.buergerleben.com, www.dvojka.rozhlas.cz, www.cs.wikipedia.org, www.epochalnisvet.cz
