Rada Vacátko skutečně existoval: jak ve skutečnosti vypadal a jaký byl člověk?

Jaroslav Marvan a Květa Fialová

Jaroslav Marvan a Květa Fialová

Foto: Profimedia.CZ

Povídky Jiřího Marka a stejně tak seriál Hříšní lidé města pražského na nás dýchají poklidnou atmosférou první republiky, kdy policejní rada patřil k veleváženým osobám a uctivě ho zdravily i známé firmy z galerky. Že je ten obraz trochu idealizovaný? Ne tak docela.

Postava policejního rady Vacátka, jehož v seriálu bravurně ztvárnil Jaroslav Marvan, byla inspirována skutečnou osobností a víceméně jí odpovídala i charakterem.

Sabotáž?

Josef Vaňásek (nar. 1877) stál v čele pražské "Čtyřky" od roku 1925 až do své smrti v roce 1938. Kariéru u policie započal už za císaře Františka Josefa. Do vypuknutí světové války sloužil na bezpečnostním oddělení v Praze a léta válečná pak strávil v Plzni jako vedoucí expozitury státní policie v Bolevci. Právě tady vyřešil svůj první velký případ, který ho proslavil. V místní muniční továrně došlo v květnu roku 1917 k ohromnému výbuchu, při němž zahynulo 200 dělníků. Vaňásek se ocitl pod tlakem vídeňského ministerstva, které bylo přesvědčeno, že šlo o sabotáž, a žádalo nejvyšší tresty pro všechny, kdo se na ní podíleli. Vaňásek si nicméně nenechal do své práce mluvit a nakonec prokázal, že o sabotáž nešlo.

Nestrannost a smysl pro čistá fakta projevoval později i ve funkci policejního rady. Navíc pracoval neúnavně, osobně navštěvoval místa činu a neváhal zabrousit ani do temných čtvrtí, kde navazoval kontakty se členy galerky. Bylo tedy pravdou, že se s mnohými zločinci znal osobně, a když někdo takzvaně "udělal kasu", věděl přesně, kam si pro něj dojít.

Josef VaňásekJosef VaňásekZdroj: Autor neznámý / CREATIVE COMMONS / C00, Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Jeho pečlivá evidence kriminálníků byla pověstná, a ocenilo ji dokonce i zahraničí. Na mezinárodní konferenci byl přijat jeho návrh na evidenci tzv. světoběžníků, tedy zločinců pohybujících se napříč různými státy.

Tvrdá řehole

Práce detektivů za první republiky nebyla jednoduchá ani nejlépe placená. Rozhodně neexistovalo, aby měl každý k dispozici automobil, neproplácely se dokonce ani lístky na tramvaj. Nezřídka se proto stávalo, že policista vedl provinilce v želízkách přes celé město na stanici pěšky. Policejní rada Vaňásek nicméně služební auto využívat mohl, včetně řidiče, který mu byl k službám i ve chvílích volna. Toho si ale rada mnoho neužíval. Byl typickým workholikem a v Bartolomějské ulici využíval služební byt, kde často přespával, když potřeboval pracovat do nočních hodin. (Zdroj: dvojka.rozhlas.cz)

Radoslav Brzobohatý

Natáčení Na kolejích čeká vrah: Brzobohatý vyjížděl ke skutečným vraždám

Vaňásek a jeho tým se mohli chlubit na svou dobu vysokým procentem úspěšně vyřešených případů, což jim vyneslo zaslouženou úctu. Ta ale bohužel vzala za své s nacistickou okupací. Vaňásek zemřel již v únoru roku 1938, takže se nejhoršího nedožil. Jeho podřízení detektivové se zapojili do odboje a někteří z nich kvůli tomu skončili v koncentračních táborech. Ti, co válku přežili, pak byli od policejní práce odstaveni novým režimem v roce 1948. Například detektiv Albert Havelka byl nucen pracovat ve sběrných surovinách, kde se často setkával se zlodějíčky, které kdysi honil pražskými ulicemi. Samozřejmě si ho pamatovali a stále k němu vzhlíželi s respektem. Možná i proto, že na sebe nikdy nenatáhl tepláky, ale chodil do práce upraven jako dokonalý gentleman, jak měl ve zvyku za první republiky. (Zdroj: www.stoplusjednicka.cz)

Akční letáky