Nejnáročnější role

O tom, že se prezident zahleděl do očí půvabné herečky, se dlouho jen šuškalo. Když slavilo divadlo Semafor v říjnu 1989 třicáté výročí svého vzniku, pozval jeho duchovní otec Jiří Suchý do Paláce Lucerna i Václava Havla. „Byl to od něj, nutno říct, odvážný počin,“ prozradil Karlu Hvížďalovi v knižním rozhovoru Prosím, stručně. „Na oslavě mě Suchý seznámil s Dášou Veškrnovou, kterou jsem předtím znal jen z divadla a televize… Víc jsme se sblížili krátce nato v revolučních dnech na různých debatách veřejnosti s herci, které během divadelní stávky nahradily představení.“

Zjara 1990 se vypravil na ples Praha-Vídeň. „Jak se ta Lucerna, někdejší majetek naší rodiny, osudově do mého života vrací,“ poznamenal. „Tam jsem s Dášou tančil a posléze se vnutil k ní domů na kafe. Dal jsem pokyn ochrance, aby jeli tiše a bez světel. Prý svým troubením a svícením vzbudili celou ulici,“ dodal Václav Havel.

Oficiálně Dagmar vstoupila do jeho života počátkem prosince 1996, když v nemocnici v Londýnské ulici v Praze Václavu Havlovi profesor Pafko operoval karcinom plic. „Chodili jsme tam za ním na pravidelné návštěvy, konzultovali spoustu věcí, ledacos musel podepisovat a my naopak od něj přebírali různé instrukce,“ zavzpomínal Ladislav Špaček. „Někdy na konci roku jsme se sešli u něj na pokoji s tehdejším kancléřem Ivanem Medkem, Vladimírem Hanzelem a Tondou Maněnou - šéfem ochranky. A byla tam i Dagmar, tehdy ještě Veškrnová. Prezident z ničeho nic prohlásil, že se rozhodli, že se vezmou.“ Pro všechny to byl obrovský šok. Navíc si uvědomovali, co to bude znamenat mediálně. Olga Havlová zemřela 27. ledna 1996, a tak se novomanželům později vyčítalo, že nepočkali, až skončí tradiční roční smutek.

Z herečky první dámou


Svatba se nakonec odehrála 4. ledna 1997 ve čtyřech se dvěma svědky. A Česko získalo novou první dámu. „Pro Dagmar nebyla změna až tak traumatizující jako kdysi pro Olgu, protože věděla, do čeho jde. Zatímco pro Olgu to byl osudový střih, jelikož si ten úděl nevybrala, u Dagmar to byla její volba. Jako herečka se ve veřejném prostoru cítila daleko lépe než Olga, navíc hradní protokol se za ty roky všechno naučil,“ líčí Ladislav Špaček.
Přesto připouští, že to nebylo snadné. „Musíte se třeba naučit anglicky. Přijedete do první země a dostanete ochranku, se kterou se musíte nějak domluvit. S manželkou hostitelského prezidenta máte společný program a je třeba prohodit pár slov v autě, nemůžete všechno nechat jen na tlumočníkovi. Když sedíte při obědě vedle sebe, je nutné zvládat běžné konverzační fráze. Dagmar se musela naučit vhodně oblékat a musela zvládnout různá ceremoniální pravidla. Je pravda, že se s tím vyrovnávala rychle a zdatně,“ dodává bývalý tiskový mluvčí hlavy státu.

Navíc tu byla veřejnost, která si nedokázala transformovat roli první dámy do Dagmar Havlové. Jako herečka byla milovaná národem, ale najednou to nebyla holka z porcelánu, ale manželka prezidenta, nástupkyně paní Olgy. „Právě Olga požívala obrovskou autoritu. Ten nekonečný zástup lidí, kteří se přišli poklonit k její rakvi, byl důkazem, že byla považována za naprosto mimořádnou, doslova božskou bytost. A teď najednou ostrý střih a místo anděla je tu herečka a ještě k tomu mladá a krásná. Trvalo to, řekl bych, tři čtyři roky, než ji média vzala na milost. Každý den jsme otevřeli Blesk a tam bylo něco. Pro Václava Havla to bylo strašné. Miloval ji, věděl, že je krásná, oblíbená, a nechápal, co se děje, že se média proti ní takhle drsně spikla,“ uzavírá své vyprávění Ladislav Špaček.

Václav Havel několikrát poznamenal, že mu obětavá péče manželky Dagmar doslova zachránila život ve chvílích, kdy ho potkaly zdravotní komplikace.
Ohlédnutí Ladislava Špačka

Jak se plánovala svatba

První debatu jsme absolvovali v konspiraci. Domlouvali jsme, jak to v době, kdy už médiím vládne bulvár, zaretušovat tak, aby vše uniklo pozornosti sdělovacích prostředků. Prezident tenkrát navrhl, že by se papíry mohly vyřídit na šéfa ochranky Tondu Maněnu a ve chvíli, kdy by přišli do obřadní síně, by se všechno jenom přepsalo. Tonda si až později uvědomil, že to patrně nepůjde, protože je ženatý. Následně se hledala radnice, na níž by se svatba uskutečnila. Rozhodli se pro Prahu 3, protože tam se Václav Havel ženil poprvé. A on má rád věci na svém místě. Jak říká, „když potkám někoho po dvaceti letech a tehdy měl pleš, tak když ji má pořád, je všechno v pořádku“.

Nakonec se všechno stejně provalilo. Jedna ze zdravotních sester, která o prezidenta pečovala, to řekla kamarádce působící v České televizi. A najednou mi volal Petr Studenovský, tehdejší šéfredaktor zpravodajství České televize a letitý kamarád, že se dozvěděli, že se prezident má ve čtvrtek na radnici v Praze 3 ženit. Já na to: „Jo, vážně? To je zajímavý.“ – A on: „Tak je to pravda, nebo ne?“ – Já na to: „To je těžká otázka.“ On povídá: „Tak my to zahrajeme. Ale já musím vědět, jestli je to pravda.“ – „No to je těžká otázka.“ – „Ale když to zahrajeme a nebude to pravda? – „Tak to bude pěkný průšvih.“ Nakonec byla Česká televize rozumná a nic neodvysílala. Ale uveřejnila to Nova, takže v den svatby se shromáždila skupina novinářů, kteří tam hlídali.
My měli závěrečnou poradu těsně před tím, je autenticky zaznamenána ve filmu Občan Havel. Šéf ochranky vysvětluje, že se pojede prezidentovým mercedesem. Otevře se brána a auto rychle vyrazí, aby ujeli novinářům. Bylo to veliké dobrodružství, ale podařilo se.