„V tom tedy vření svých myšlenek rozčilen jsem vstal a zanechav za sebou všechny, zavřel jsem dveře a vstoupil sám do ložnice a přiložil hořící svíci, kterou jsem si přinesl, k obnaženým lýtkům a vypaluje si na pěti místech znamení...Dostavil se zápal nohy po úraze popálením a utrpení trvající po zápalu. Ale tuto ránu dobrovolně snáším, abych odstranil z prsou pýchu.“

Tak se Václav II. potrestal za to, že nevěnoval pozornost rytíři, jež si před ním stěžoval na křivdu, která se mu stala. Návaly sklíčenosti, skleslosti a výčitek svědomí popisuje král ve Zbraslavské kronice.

Deprese a úzkosti

Aby Václav „zkrotil nedovolené pudy svého těla“, nosil hrubou žíněnou košili nebo se dlouhodobě postil a modlil. Podle dnešních lékařů navíc trpěl neurastenií, projevující se rozmrzelostí, mrzutostí a nevlídným chováním. Také se bál koček, bouřek, blesků a smrti. K poslední fóbii se přičlenila i toxikofobie neboli strach z otravy jedem. Tu řešil tak, že se nechal pověsit vzhůru nohama, aby lépe dávil.

Rozmach Českého království

Václav však nežil jen ve strachu. Fáze depresí střídala fáze aktivity. Po usednutí na trůn nastalo v českých zemí období relativního klidu a míru. Obnovila se hospodářská prosperita a lidé bohatli. Václav také miloval umění. Sám psal básně a nadšeně poslouchal rytířské příběhy. Byl také vášnivým milencem. Prvního syna zplodil v 16 letech. (Zdroj: dvojka.rozhlas.cz)

Nečekaná smrt

V prosinci roku 1304 se však začala naplno ozývat tuberkulóza, kterou se Václav nakazil ještě jako dítě. Trpěl silnými bolestmi, které zhoršovaly jeho fóbie. Letopisec Petr Žitavský popisuje, jak se král vzdal veškerého luxusu, majetek věnoval na dobročinnost a přijal úděl kajícníka.„...A nemůžeme bez úžasu mysli vypravovati popisujíce to, že toho krále nikdy nijak neomrzelo poslouchati mše, nýbrž někdy v jednom dni poslouchal šestnáct mší, někdy dvacet nebo i více", píše Žitavský. Smrt možná byla pro krále Václava II. vysvobozením. Zemřel v pět hodin ráno 21. června roku 1305. (Zdroj: MICHLOVÁ, Marie. Smrt a pohřby slavných, aneb, Poslední cesty osobností našich dějin. Řitka: Čas, 2016. Český čas. ISBN 978-80-7475-168-4.)