Tento talentovaný herec se narodil 20. ledna 1922 v Radnicích u Plzně. Maminka Marie byla vytíženou ženou v domácnosti.

Pocházela z dvanácti dětí a krom svého milovaného synka se starala ještě o svého nejmladšího bratříčka.

Jeho tatínek Václav byl původně vyučeným kovářem, ale pak pracoval v pojišťovně. Byl nadšeným ochotníkem a jeho vášeň k divadlu zdědil i jeho syn.

Nejdřív si na dvorku hrával s loutkovým divadélkem, kterým bavil místní děti, ale pak se vše změnilo, když ho vzal táta do ochotnického spolku.

Jako kluk pomáhal v amatérském divadle s kulisami, rekvizitami i líčením. Do divadla se úplně zamiloval. Ve patnácti letech dostal svou první divadelní roli.

Otec ho však varoval, že je nutné něco pořádného umět, a nestavět si vzdušné zámky. Nedokázal si představit, že by se jeho syn dokázal skutečně živit jako profesionální herec.

Po maturitě v roce 1942 chtěl dál studovat, ale nebylo mu to dovoleno, protože měl být totálně nasazen ve Stuttgartu (Německo).

Naštěstí se mu podařilo tento osud zvrátit tím, že se nechal zaměstnat jako lesní dělník.

Po osvobození si splnil svůj dávný sen, udělal zkoušky na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a začal studovat filozofii a češtinu.

Působil jako učitel na venkově, ale po únoru 1948 přišel zákaz této činnosti. Jeho postupy, názory a přesvědčení, se totiž neslučovaly s ideologií režimu.

„Věděli o mně, že chodím do kostela. Tajemník MNV vysedával každou neděli dopoledne u okna s notýskem a fízloval, kdo tam chodí. A když mi řekli, abych vstoupil do KSČ, tak jsem jim napsal, že moje filozofické názory se s těmi marxistickými neslučují,“ prozradil týdeníku Perspektivy.

Snaživý herec tehdy po absolutoriu odjel do Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Ve své první sezóně odehrál rekordních 253 představení.

Stíhal u toho učit v Lidové škole umění a vést dramatický kroužek v Pionýrském domě.

Nenápadný drobný muž měl velké srdce a energie na rozdávání. Miloval děti a rád jim předával vše, co uměl. Jeho životní láskou bylo vždy divadlo.

Herectví tohoto umělce bylo založeno na minimalismu a detailech. Jeho talentu si všiml Jan Kačer a pozval ho zpět do Prahy, kam se 1965 ochotně vrátil, a stal se jedním z prvních a zakládajících členů Činoherního souboru.

Tento herec hostoval dokonce i v Národním divadle, kde ztvárnil mnoho rolí. Na jevišti zůstal až do roku 1992, kdy odešel neochotně do důchodu.

Ve filmu dostal šanci v roce 1966, kdy si ho Jíří Menzel vybral do svého oscarového dramatu Ostře sledované vlaky.

Tehdy si tam zahrál kontrolora. Následně si zahrál v mnoha televizních inscenacích a seriálech.

Jeho kolegové ho popisují jako nezastavitelnou střelu, kterou každý obdivoval. Pracoval vždy na tokolika projektech současně, že by to nikdo jiný nezvládl.

Hrál v divadlech, točil film, seriál, učil děti, do toho psal básně a psal své paměti. Málem by zapomněl na svůj osobní život.

Měl ovšem velké štěstí, protože se v roce 1969 seznámil ve vlaku s půvabnou zpěvačkou Jarmilou Stehlíkovou. Z náhodného setkání se stala osudová láska.

Všechno šlo rychle, ostatně jako vždy v hercově životě. Svatba byla téhož roku, narodil se jim syn Petr (1970) a dva roky poté dcerka Markétka (1972).

Pokud jste odhalili totožnost českého herce Václava Kotvy, jste skvělými detektivy. Tento nezapomenutelný člověk odešel na věčnost 2. listopadu 2004.


Zdroje: www.krajskelisty.cz, www.csfd.cz