Skvělý herec
Václav Neckář se narodil 23. října 1943 v Protektorátu Čechy a Morava. Jeho otec byl divadelní herec a tanečník. Maminka Václava pracovala jako ekonomka.
Již jako malý chlapec účinkoval v operetních představeních dirigenta Zdeňka Nejedlého. Václav si od malička přál stát se hercem.
Když se však hlásil na pražskou DAMU, nevzali ho ani napočtvrté. Další pokus dostat se na DAMU Neckář odmítl a namísto toho přijal angažmá v mosteckém divadle.
Přesto, že chtěl být od útlého věku činoherním hercem, během působení v činohře mosteckého divadla si bližší vztah vytvořil k hudbě. Začal studovat zpěv u profesora Karenina.
U stejného profesora, který rozvíjel pěvecký talet také u několikanásobného českého slavíka, Karla Gotta.
Prošel si peklem
Neckáře přitahoval rock&roll a v roce 1964 získal angažmá v plzeňském hudebním divadle Alfa. Právě to znamenalo počátek jeho úspěšné hudební kariéry. Ve stejném roce se také poprvé setkal se svou budoucí kolegyní a členkou hudební formace Golden Kids, Martou Kubišovou.
Václav Neckář - Mýdlový princ:
První popularitu mu coby zpěvákovi zajistily písničky jako Lékořice, Hříbě nebo Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, které se u posluchačů staly velmi oblíbenými. V roce 1965 pak přišla nabídka z pražského divadla Rokoko, kde se znovu setkal s Martou Kubišovou. Neckář zde ale potkal také Helenu Vondráčkovou.
S oběma zpěvačkami pak založili hudební formaci Golden Kids. Neckářovi se začalo dařit také u filmu. Zahrál si v Ostře sledovaných vlacích, režiséra Jiřího Menzela a Skřiváncích na niti. Vidět jste ho mohli také v pohádce Šíleně smutná princezna.
Neckář byl nejen úspěšný herec, ale také muzikant. V roce 2002 jej ale postihla mrtvice, která jindy vitálního muže zcela vyřadila z provozu. Jak sám později uvedl, zapomněl texty písní a musel se znovu učit mluvit. „Všechno jsem zapomněl. Z pěti set písniček, které jsem kdy nazpíval, jsem se zatím naučil asi jen dvacet nebo dvaadvacet textů,“ uvedl Neckář.
Jeho návrat do normálu byl poměrně strastiplný a Neckář si prožil velmi náročné období. I dnes se lidé strachují o jeho zdraví. Vlivem pádu si před několika týdny ošklivě zlomil ruku a rok dříve si podvrkl nohu a pohmoždil kotník.
O tom, čím vším si prošel a jak náročné bylo se vrátit, byla píseň z roku 2011 s názvem Půlnoční. „Ta písnička mi šla ze srdce, je v ní všechno. Hlavně smutek,“ uvedl zpěvák. Tato píseň ve stejný rok zvítězila v anketě Ceny Anděl, konkrétně v kategoriích Skladba a Videoklip roku a Neckář v témže roce vešel do Síně slávy.
Ačkoliv má za sebou skutečně tragické období a řada lidí se bojí o jeho zdravotní stav, sám zpěvák se nevzdává. V říjnu minulého roku pokřtil Václav Neckář své nové album. V souvislosti s touto událostí byl také jako druhý hudebník v historii uveden do Síně slávy Českého rozhlasu a zároveň získal cenu Legenda Supraphonu, kterou se mu rozhodlo věnovat hudební vydavatelství Supraphon.
Zdroje: www.csfd.cz, www.super.cz, www.supraphon.cz
