Jedna velká rodina

Václavky dostaly své jméno podle svatého patrona naší země, protože právě koncem září se v našich lesích vyskytují v hojném množství. Z mnoha druhů rodu václavka je pro běžného houbaře nejspíš nejznámější václavka obecná (Armillaria mellea), kterou známe, jak v trsech vyrůstá z trouchnivějících pařezů. Ač je některými houbaři vyhledávaná a některé druhy mají prý i léčivé účinky, stejně jako ostatní václavky je dřevokazná a i ona parazituje na kořenech a kmenech stromů. Může tak působit škody. Nejškodlivější však je václavka smrková, která je i příčinou choroby kořenů a ničí rozsáhlé smrkové porosty. I to je jeden z důvodů, proč se jejím výzkumem začali zabývat američtí vědci.

Obří organismus

V souvislosti s napadenými stromy, především jedlí v Malheurském národním lese v Oregonu se už v roce 1988 začal zaměstnanec Lesní služby G. Whipple václavkou zabývat. Václavky, lépe řečeno jejich podhoubí žije tisíce let a plochou, kterou pokrývá, tak houbu řadí k největším a nejstarším organizmům na světě. Prvotní průzkum ukázal, že v oblasti Maleurského lesa pokrývá plochu zhruba čtyři tisíce metrů čtverečných. Novodobý výzkum DNA václavky smrkové však přinesl překvapivější výsledky. Tým odborníků tam odebral vzorky a spároval je v Petriho miskách. Zjistil, že se jedná o jednoho genetického jedince. Podhoubí jedné jediné václavky pokrývá plochu větší než 10 kilometrů čtverečních. Houba se v podstatě rozrůstá pomalu. Za rok tak o necelý metr až tři. Podhoubí prorůstá kořenovým systémem a pomalu strom hubí. To může trvat dvacet až padesát let. Dál se pak živí odumřelým dřevem. Dle tohoto „tempa“ růstu se stáří této oregonské václavky odhaduje na 2 400 klidně až 8 650 let.

Zdroj: Youtube

Světové prvenství

Vědecký výzkum václavky smrkové, která se rozrůstá v Malheurském národním lese ukázal, že dokud ji nepřekoná nějaký další objev, je to zatím největší a nejstarší houba na planetě a pokud jde o plochu, pak největší suchozemský živý tvor – organizmus. Rozsáhlá podhoubí václavky byla objevena i v jiných částech Spojených států, Kanady nebo Austrálie. Zcela s určitostí se dá říct, že i u nás trs těchto houbiček, který spatříme na pokraji lesa, má své sestřičky na jeho vzdáleném konci.

Zdroje: www.scientificamerican.com, www.oregonencyclopedia.org