Válečné slony jako specifickou bojovou jednotku využívaly různé kultury, počínaje Kartaginci v severní Africe až po indické Mughaly. Nejznámější je pravděpodobně Hannibalův přechod Alp, jehož byli sloni důležitou součástí. O tom pojednává i tento čtyřminutový dokument:

Zdroj: Youtube

Válečný slon byl slon, který byl vycvičen a veden lidmi pro boj. Hlavním účelem válečného slona bylo napadnout nepřítele, rozbít jeho řady a vyvolat hrůzu a strach. Elephantry je označení pro specifické vojenské jednotky využívající vojáky na slonech. Běžně se má za to, že všichni váleční sloni byli samci kvůli větší agresivitě samců, ale je to spíše proto, že sloní samice v bitvě před samcem uteče; proto mohli být ve válce použiti pouze samci, zatímco sloní samice byly častěji využívány pro logistiku.

Nebyli nezničitelní, ale byli hroziví a vycvičení

Cvičitel, jezdec nebo ošetřovatel slonů se nazývá mahut. Mahutové byli zodpovědní za odchyt a manipulaci se slony, k níž používali kovové řetězy a specializovaný hák zvaný ankus neboli "sloní rákoska". Nejprve musel mahut slona přivyknout na vodění a naučit ho zvedat nohy, aby pomohl jezdci nasednout. Pak se sloni učili běhat a manévrovat kolem překážek a pohybovat se ve formaci. Tito sloni by byli způsobilí naučit se systematicky deptat a napadat nepřátele.

Speciálně vycvičení váleční sloni byli vedeni lidmi a bojovali velmi statečně. Ne všichni však byli „vyškoleni“ – samozřejmě vycvičeni – stejně. Někteří se přímo účastnili bojů a jiní byli více využíváni v zázemí, pro logistické účely. Dalo by se říci, že na bitevním poli byla tato zvířata velmi silná, ale samozřejmě se to nedá srovnat se stroji, jakými byly pozdější tanky. Pořád se jednalo o „živé“, tedy zničitelné „zbraně“, i když hrozivé. Přestože se postupně v bojích přestali používat, pro logistické účely války byly stále využíváni poměrně hojně.

Síla slona – jeho tvrdá kůže

Jednou z největších předností válečných slonů na bitevním poli byla jejich tvrdá kůže, jíž meče a kopí jen velmi málo poškodily. Navíc pro některé slony vytvořily armády i speciální brnění, jež jsou dodnes majetkem několika světových muzejních expozic.

Když se však rozšířil střelný prach, sloni byli více ohroženi, čímž přestali být pro boj tak klíčoví, až se na bitevním poli přestali využívat úplně. V Barmě byli naprosto zmasakrováni britskými raketami, a dokonce v druhé světové válce je Japonsko stále využívalo, i když jen pro přepravu zbraní a zásob přes džungli.

Indie – kolébka bojových slonů

Prvním druhem slona, který byl ochočen, byl slon asijský pro využití v zemědělství. Krocení slonů - nikoli jejich úplná domestikace, protože jsou stále chytáni ve volné přírodě, nikoli chováni v zajetí - mohlo začít na některém ze tří různých míst - v Indii, Číně nebo Mezopotámii. Odchyt slonů z volné přírody byl obtížný, ale vzhledem k obtížím při chovu v zajetí a dlouhé době, kterou slon potřeboval k dosažení dostatečné dospělosti pro zapojení do boje, nezbytný. Šedesátiletí váleční sloni byli vždy ceněni jako sloni v nejvhodnějším věku pro bojovou službu a dary slonů tohoto věku byly považovány za obzvlášť velkorysé.

Sloni dokázali v mnohém bojovat stejně statečně, jako lidé, kteří je vedli. "Jen několik málo Ptolemaiových slonů se odvážilo přiblížit k nepřátelským a nyní muži ve věžích na hřbetech těchto zvířat svedli udatný boj, udeřili svými kopími zblízka a navzájem se zranili, zatímco samotní sloni bojovali ještě lépe, napnuli všechny své síly a střetli se čelo na čelo," říkají dobové prameny.

První, kdo slony začal pro válku a boje využívat, byli Indové, a to již před 4 000 lety. Indie měla s těmito zvířaty bohaté zkušenosti byli zde běžně využíváni k práci, takže od jejich využití v bojích byl jen kousek. Poprvé se tak stalo kolem někdy ve 12. století př. n. l. a do druhé poloviny prvního tisíciletí př. n. l. již šlo o zcela běžnou praktiku.

Rozšíření slonů do Evropy

Z Indie se vojenské využití slonů rozšířilo z na západ, do Persie a pak i dále. Využíval je Alexandr Veliký, Ptolemaiovci a Kartaginci, kteří se se sloni setkali díky Pyrrhovým tažením na Sicílii. Kartagincům tento nápad doslova učaroval a začali si cvičit vlastní válečné slony. Tento čin vyústil ve velmi známý Hannibalův přechod Alp v roce 218 př. n. l., kterého již zúčastnilo několik těchto obrů.

Slony využívali i Římané, například Claudius je vytáhl proti Britům, čímž je skutečně k smrti vyděsil. Po pádu Římské říše se však váleční sloni stali v Evropě vzácností, na východě však byli využíváni i nadále. Navíc je známo, že je dodnes používá Kačjinská armáda nezávislosti v Barmě.

Zdroje: en.wikipedia.org/wiki/War_elephant, www.sandboxx.us, about-history.com