Nejen lovec mamutů
O životě neandrtálce se ví poměrně hodně. Víme, že uměl rozdělat oheň, vyráběl šperky a umělecké předměty, nástroje i zbraně, zdobil své jeskynní příbytky, pohřbíval mrtvé. Neandertálci byli také výborní lovci. Oštěpy skolili vysokou zvěř, bizony i losy, velké mořské živočichy, udolali mamuta. Byli tak na vrcholu potravního řetězce a neměli nepřítele. Možná i díky ilustracím, ze kterých je známe, se může zdát, že vedli poklidný život. Archeologické nálezy však odhalují i temnou stránku jejich života. Lov úzce souvisí s územím. Neandrtálec si svá území před ostatními tlupami nejen bránil, ale své území chtěl i rozšiřovat. Je tak nasnadě, že svůj oštěp, sekeru a palici používal jako válečnou zbraň k obraně, ale i útoku. Dokazují to nálezy ostatků neandrtálců s rozdrcenými lebkami po úderu palicí, ale i zlomeniny paží, což svědčí o snaze odvrátit útok. V irácké jeskyni byli nalezeni neandrtálci probodnuti oštěpem do hrudi. Tato zranění se objevují převážně u mladých mužů, což naznačuje, že mezi sebou kmeny vedly územní války, nejspíš převážně formou nájezdů a přepadů.
Střet se skutečným nepřítelem
Jak naznačují poznatky, náš předek opustil svou kolébku, Afriku, ač oplývala divokými zvířaty, protože nebyl tak zdatný lovec jako neandrtálci a nedokázal je ulovit. Nedostatek potravy zároveň s rychlým rozmnožováním ho donutil hledat domov na jiných kontinentech. A tak se dostal na asijská a evropská území, které už obývali neandrtálci. A ti dva se setkali. Možná si zprvu „přátelsky potřásli rukou“, ale člověk potřeboval pro zajištění obživy stále větší a větší území. Neandrtálci se přirozeně nechtěli o svá loviště ani území dělit, natož se o ně nechat připravit. Tentokrát to pro ně nebyly pouhé kmenové šarvátky, ale začala skutečná válka o územní nadvládu.
neandrtálec - velké oči
Neandrtálec v roli skvělého válečníka
V této nelítostné válce se ukázalo, že neandrtálci jsou nejen udatní bojovníci, ale i výborní a nebezpeční válečníci. Byli fyzicky mnohem zdatnější, než sapiens, takže díky své mohutné svalnaté postavě měli výhodu při přímých střetech, což z nich činilo naprosto drtivého nepřítele. Z nálezů se ví, že jejich oční důlky jsou větší než naše, takže měli větší oči a předpokládá se, že velmi dobře viděli v šeru. Své nepřátele mohli přepadat za úsvitu nebo za soumraku. Z dnešního pohledu měli i strategickou výhodu. Velmi dobře znali svůj terén, změny počasí, přírodní podmínky, zatímco sapiens se „seznamoval“. Svou loveckou taktiku dokázali neandrtálci uplatnit i proti vetřelci. Díky svým bojovým i válečnickým schopnostem je náš předek jen tak lehce nepřemohl. Neandrtálci se v této vyhlazovací válce úspěšně bránili tisíce let.
neandrtálcec - nález
Válka má svého vítěze
Statečnost a síla mnohdy nestačí. Bitvy a války vyhrávají i zbraně. Ty hrály v pro člověka vítěznou válku podstatnou roli. Neandrtálci sice měli svaly, ale zakrnělý mozek neměli. Původně byli myšlením na stejné úrovni jako my. Žili však v malých oddělených skupinkách. Moudrý člověk se ve velkých společenství vyvíjel daleko rychleji díky sdílení poznatků, tím se rozvíjelo i jeho myšlení a s ním i zbraně a taktika. Protože v přímém boji s udatnými válečníky fyzicky slabší sapiens neobstál, vymýšlel různé léčky a překvapivé útoky, pokud jde o zbraně, pak takové, které bylo možné použít na dálku. Třeba luk nebo vrhací zbraně. Neandrtálce nakonec zahnal do dalekých neznámých oblastí.
Odpověď, proč neandrtálec tuto válku prohrál, není zcela jasná. Jisté je, že člověk vyhubil značnou část neandertálské populace, „poslední mohykán“ výstřelem z jeho zbraně nejspíš nepadl. V odlehlých končinách, kam byli neandrtálci zahnáni, se však jejich schopnost vyvíjet se ještě více zpomalila. Nedokázali se přizpůsobit novému prostředí jako homo sapiens, klesla porodnost a úmrtnost se zvýšila. Až nakonec vymřeli.
Zdroje: www.inverse.com, historyofyesterday.com, theconversation.com
