To však nedávalo smysl. Zdroj tohoto materiálu se v okolí nevyskytuje. Je tedy pravděpodobné, že artefakty byly určeny pro vybranou skupinu lidí, kterou bychom dnes označili za elitu společnosti.
Hrobka Tholos of Montelirio
Kruhová stavba je jednou z nejvýznamnějších megalitických památek na Pyrenejském poloostrově. Skládá se ze dvou propojených komor a krytých kupolí z opuky a hlíny. V nich bylo dohromady nalezeno nejméně dvacet jedinců, z toho patnáct žen, pohřbených někdy mezi lety 2900 a 2800 př. n. l.
Výzkum profesora Leonardea Garcíoa Sanjuána z katedry prehistorie a archeologie Sevillské univerzity odhalil, že zemřely v průměrném věku 31 let na otravu rtutí. „Jejím vysokým hodnotám byly vystaveny několik týdnů. Buď tím, že ji pravidelně pily nebo si ji natíraly na kůži,” říká výzkumník. „Kromě toho jejich kosti vykazovaly stopy artritidy a osteoartritidy. To napovídá, že hodně chodily nebo tančily. Mohly tedy být kněžkami.”
Tholos of Montelirio
García Sanjuán připouští, že netuší, zda ženy zemřely ve stejnou dobu. Předpokládá však, že ano. Hrobka tak byla postavena pro jedinečnou pohřební událost nebo pro velmi zvláštní skupinu, zahrnující náčelníka a vybrané dívky, jež ho doprovázely na onen svět.
Bohatství pro mrtvé
Vyšší postavení mrtvých potvrzuje uložená pohřební výbava, mezi kterou patří předměty ze slonoviny, jantaru a zlata. Nejvíc překvapujícím nálezem byla ale 22 centimetrů dlouhá čepel dýky a sada drobných hrotů šípů z horského křišťálu.
V době před 5000 lety se nástroje vyráběly převážně z pazourků. Zbraně proto mají víceméně stejný tvar, jako jejich kamenní kolegové. Řemeslník tak musel pro vzácný křišťál nejen dlouho cestovat, ale také se ho musel naučit opracovat. Je totiž neobyčejně křehký. V rukách ho měl pravděpodobně mistr svého oboru.
„Horský křišťál mohl mít pro místní chalkolitickou společnost dvojí význam,” říká archeolog David Wheatley. „Buď svou vzácností dokládal sociální status vybrané skupiny nebo měl symbolizovat čistotu, vitalitu a spojení s předky,” vysvětluje. „Chemická analýza navíc potvrzuje, že zbraně byly, i přes vysokou kvalitu zpracování, pouhými replikami. Do kontaktu se zvířecím nebo lidským masem se nikdy nedostaly.”
Zdroje: www.spainsnews.com, www.dailygrail.com, www.ancient-origins.net
