Zdroj: Shutterstock.com/Charly Morlock
Jak slavili Valentýna ve starém Římě: Větší ponížení pro ženu si snad ani nelze představit
Den svatého Valentýna je svátkem všech zamilovaných, časem oslav lásky a blízkosti dvou lidí. Tušíte ale, jak slavili tento den ve starém Římě? Větší ponížení pro ženu si snad ani nelze představit.
ciekawostkihistoryczne.pl, en.wikipedia.org, www.scrapbook.com
Původ tohoto svátku byl v dávných dobách temný a krvavý.
Jak slavili Valentýna ve starém Římě
Valentýn skutečně nebyl vždy svátek, na který se všichni těšili. Láska a věrnost s ním měly jen pramálo společného. Tento den byl v dobách starého Říma vlastně poměrně krvavý a temný.
Ačkoliv nelze s přesností určit, odkud svátek svatého Valentýna pochází, prameny se zmiňují i o starém Římě, kde byl více než láskou jedním velkým utrpením.
Staří Římané slavili svátek Lupercalia. Ten trval od 13. do 15. února a byl dnem, ve kterém muži obětovali kozla a psa, a ženy pak bičovali kůžemi těchto zabitých zvířat.
Římský Valentýn byl tedy více o krutosti, než o romantice. Ti, jež se tímto svátkem bavili, byli většinou opilí a ženy byly často nahé. Důvodem však nebyla manželská předehra. Nýbrž touha po plodnosti. „Mladé ženy stály ve frontě, aby je muži mohli bít. Věřili, že je to učiní plodnými," uvedl Noel Lenski, profesor religionistiky na Yaleově univerzitě.
Větší ponížení pro ženu si snad ani nelze představit
Součástí oslav Lupercalia byla také párová loterie. Během ní se ze sklenice náhodně losovala jména lidí, kteří pak museli po dobu trvání svátku, tj. celé tři dny, tvořit pár. Málokdy se však stalo, že spolu tvořili tandem ti, jež k sobě skutečně patřili.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Kromě ženské plodnosti pak měly všechny "valentýnské" rituály zajistit také prosperitu chovatelů dobytka. Zvýšit nejen jeho počet, ale také zajistit bezpečnost stád před útoky dychtivých predátorů.
Přesto, že nelze odhadnout, jak moc měl tehdejší svátek Lupercalia vliv na vznik dnešního svátku svatého Valentýna. Jedno však nelze opomenout. Císař Claudius II. popravil právě v den 14. února v různých letech ve třetím století dva muže. Shodou okolností se oba jmenovali Valentýn. Katolická církev pak jejich mučednictví uctila oslavou svátku svatého Valentýna.
Zmatky v tomto směru jistě učinil Gelasius I., papěž, kterému se v pátém století podařilo zamotat svátek svatého Valentýna se svátkem Lupercalia. Gelasius záměrně oba svátky spojil, aby vyhnal všechny pohany a skoncoval s jejich zvláštními rituály.
Svátek svatého Valentýna býval po dlouhou dobu spíše divadelním představením plným alkoholu a opileckých šarvátek, nežli oslavou lásky. „Byly to spíše opilecké radovánky, ale křesťané pak tento den znovu uvedli na správnou míru. Navíc ani nadbytek alkoholu nebránil lidem v tom, aby pro ně tento den byl časem lásky a plodnosti," dodal Lenski.
Den svatého Valentýna slavili také Normané. Přibližně ve stejný čas měli Galatin den, kde "galatin" představovalo milovníka žen.
Skutečný význam tohoto dne pak vyzdvihl až Shakespeare, který ho ve svých dílech romantizoval a způsobil jeho vzrůstající oblibu nejen ve Velké Británii, ale i ve zbytku Evropy. Ve středověku bylo typické, že se ručně vyráběné kartičky staly milostným vyznáním.
