Za krymskou válkou trošku jinak

Krymská válka co do počtu obětí byla jednou z těch nejtragičtějších. Nejde jen o padlé, oběti si vyžádaly i nemoci. Strategie vedení války patří k těm nejhorším v historii. Vypukla v říjnu 1853 jako následek konfliktů mocností na Blízkém východě, když vojska ruského cara Mikuláše I. pod záminkou ochrany svých pravoslavných bratří v Osmanské říši obsadila osmanská knížectví Moldávie a Valašsko podél Dunaje na území dnešního Rumunska. Z obavy o narušení rovnováhy v Evropě se na stranu osmanských Turků proti Rusku postavily Velká Británie, Francie a Sardinie a Piemont. Car zde utrpěl porážku a musel se stáhnout. Spojenci své bojové úsilí poté soustředili na Krym, aby zničili hrozbu pro osmanskou říši – základnu Černomořské flotily v Sevastopolu. Na Krymu se odehrály hlavní bitvy. Pokud se to tak dá nazvat. Carskou armádu spíš než nepřátelská vojska, zdecimovaly bujaré pitky velitelů a opilost vojáků.

Nepřítel ve vlastních řadách

Boje na Krymu skončily v únoru 1856 přistoupením Ruska na podmínky předběžné mírové smlouvy sjednané v Paříži. Málo se však ví, že hlavní příčinou potupné porážky carského Ruska byla „odvěká neřest Rusů – vodka“, jak zmiňuje Mark Lawrence Schrad, docent politologie na pensylvánské Villanově univerzitě, který napsal knihu o „významu“ vodky a pití na ruskou nejen válečnou morálku a strategii (Vodka Politics: Alcohol, Autocracy, and the Secret History of the Russian State / Politika vodky: alkohol, autokracie a tajné dějiny ruského státu).

„Zatímco spojenci obléhali ruské pozice, ruští vojáci – v povznesené náladě – obléhali vodku,“ napsal ve zprávě „z první ruky“ o prvním velkém střetu Rusů se spojenci na řece Almě polský poddůstojník bojující na straně Ruska R. A. Chodasiewicz. Opilí nebyli jen vojáci, ale především velitelé. Například, generálporučík Vasilij Kirjakov, který měl velet v poli levému křídlu ruské obrany, místo toho vesele popíjel šampaňské na bujarém večírku s prostitutkami. „Během pěti hodin, které bitva trvala, jsme neviděli ani neslyšeli našeho divizního generála, brigadýra nebo plukovníka,“ napsal ve zprávě Chodasiewicz. „Za celou dobu jsme od nich nedostali žádný rozkaz ani k postupu, ani k ústupu, a když jsme ustupovali, nikdo nevěděl, zda máme jít vpravo nebo vlevo.“

Jeden rozkaz však dostali. Kirjakov se v jednu chvíli připotácel s lahví bublinek a nařídil svému vojsku pálit na „francouzskou kavalerii.“ Nebyla to však nepřátelská kavalerie, jak se ve své alkoholem zamlžené mysli domníval, ale jeho vlastní oddíl kyjevských husarů, který byl palbou naprosto rozdrcen.

Zdroj: Youtube

Po první porážce

Po této porážce se ruská vojska stáhla do Sevastopolu a obranu soustředila na Malachovský kopec, paradoxně pojmenovaný po podomním prodejci vodky, který tam měl svůj obchůdek. Někteří velitelé město opustili a ponechali vojska svému osudu. Vojáci i civilisté, muži i ženy, policisté i prostitutky kopali zákopy, stavěli barikády a připravovali se na blížící se útok. Dokud však neobjevili obrovský sklad alkoholu v přístavišti. A co následovalo? Třídenní nezřízená pitka. „V celém městě panoval dokonalý chaos,“ vzpomínal Chodasiewicz. „… opilí námořníci se potulovali po ulicích a hulákali…“

Viceadmirál Vladimír Kornilov, náčelník štábu flotily se nekázeň a opilství snažil zarazit a obnovit řád. Nechal zavřít hospody, prodejny s vodkou, hotely. Jeho zákaz požívání alkoholu se minul účinkem a poté byl při prvním bitvě během obléhání zabit. Sevastopol se bránil několik měsíců za občasných nepřátelských útoků a výstřelů z děl. Situace ve městě se rychle zhoršovala a z obavy z útoků pili celý den už všichni obyvatelé. Důstojníci trávili svůj volný čas pitkami, hazardem a pobavením s prostitutkami. Alkoholem zmámení vojáci se v bitvě stávali snadným terčem. I přesto „hrdinní“ obránci Sevastopolu odrazili pět nepřátelských útoků, při nichž obě strany utrpěly velké ztráty. Francouzi zdolali obranné linie města a 8. září 1855 dobyli Malachovský kopec, na kterém dnes stojí pomník střízlivému hrdinovi Kornilovovi. Den na to Sevastopol kapituloval.

Krymská válka skončila ostudnou porážkou ruských vojsk. Zahynulo přes 100 000 ruských vojáků a dalších 300 000 lidí, včetně samotného cara podlehlo nemocem a podvýživě.

Zdroje: www.politico.com, www.britannica.com