Za války bylo tradicí, že němečtí generálové posílali o Vánocích svým mužům na frontu lahve vína, koňaku a sektu, dále pak také cigarety a nějakou tu čokoládu. Do Stalingradu, obklíčeného jak Rudou armádou, tak třeskutým mrazem, však zásoby nemohly dorazit včas. Vojáci se dělili o chabé zásoby nudlí a vzájemně si nadělovali své poslední cigarety.
Sovětská strana zaútočila ráno na Boží hod. Přímé palbě toho dne čelily například 16. tanková i 60. motorizovaná divize.
Jednotky, u nichž o svátcích panoval jakžtakž klid, se snažily navodit vánoční atmosféru pletením věnců ze stepní trávy a společným zpíváním písně Tichá noc. "O Štědrém dnu jsem vyhrabal ze sněhu malou borovici. V bunkru se nás sešlo asi patnáct. Myslím, že jsme byli široko daleko jediní, kdo měl vánoční stromeček," poznamenal si do deníku dvacetiletý Hans-Erdmann Schonbeck z 24. tankové divize.
Poručík Kurt Reuber, vojenský lékař a pastor ze 16. tankové divize, připomněl vojákům význam Vánoc vlastnoruční kresbou Madonny, kterou načrtl na zadní stranu sovětské mapy. "Měl to být symbol bezpečí a mateřské lásky," napsal Reuber. "Vojáci byli při pohledu na obrázek tak dojati, že ani nemohli mluvit."
Ačkoli Reuber o dva roky později zemřel v sovětském zajetí, jeho kresba je dodnes vystavena v berlínském kostele císaře Viléma.
Teprve 26. prosince 1942 dorazily německým vojákům u Stalingradu vymodlené zásoby, včetně deseti tun vánočního cukroví. Pro většinu mužů však tato opožděná nadílka měla spíš hořkou příchuť: mnozí jejich druhové v předchozích dnech zahynuli, přeživší trpěli omrzlinami, ale nesměli být evakuováni, protože je jejich nadřízení podezírali z hypochondrie. Pověstná ruská zima navíc ještě zdaleka nekončila - naopak šlo spíš o začátek utrpení.