Nekonečné válčení

První světová válka, započatá 28. července 1914, měla podle prognóz trvat jen krátce. Nikdo netušil, že se protáhne na dlouhé čtyři roky a vyústí v jeden z nejkrvavějších sporů historie. Mladí muži doufali, že na Vánoce budou doma. Místo toho se dlouhé měsíce plazili v tratolištích krve, v bahně, mezi padlými spolubojovníky.

Deprese a tíživá atmosféra se linula vybombardovanou krajinou a zdálo se, že nenabude konce. A pak nastal Štědrý den. Pro spojence jen další obyčejný den v zákopu, Němci, na druhou stranu, se rozhodli uvolnit atmosféru a Vánoce přece jen oslavit.

Stromky s hořícími svíčkami se objevovali na předprsních zákopů a spojenecká vojska na ně hleděla se zmatením ve tváři. Z hliněných otvorů v zemi se pozvolna objevovaly cedule Veselé Vánoce ve třech jazycích, němečtí vojáci na své nepřátele pokřikovali My střílet nebudeme, vy taky ne! Poté se bojištěm rozlévala melodie tradičních vánočních koled a spojenci vytušili, že se opravdu nemají čeho bát.

Koledy, dárky i přátelský fotbal

O zázraku Svaté noci napsal Michael Jürgs knihu Malý mír ve Velké válce, kde popisuje nejenom okamžiky svátečních oslav, ale také zdůvodňuje, jak se taková nevšední událost mohla ve víru války vůbec odehrát.

Za všechno mohly hlavně emoce a psychická vytíženost. Spousta vojáků měla děti a vzpomínala na svátky strávené v rodinném kruhu, mladší generace nebyla omámena nenávistí k nepříteli a přála se dožít příměří. Válka trvala déle, než si kdokoliv mohl myslet, a chvilkový návrat do starých dobrých časů je na okamžik přinutil zapomenout na realitu kolem.

Spojenecká a nepřátelská vojska společně zpívala koledy, vyprávěla si historky, a došlo i na výměnu drobných dárků. ,,Obdarovali se třeba balíčkem cigaret nebo lahvinkou alkoholu. Vyměňovali si konzervy s jídlem, sušenky, ale i prášky na vši, protože obě strany doufaly, že ta druhá má účinnější.“ Jeden z příběhu vypráví, že si Britové a Němci zahráli kopanou.

Návrat do reality

Příměří trvalo déle, než si mohli přát. Na Boží hod se obě fronty domluvily, že pohřbí padlé muže, to vše za doprovodu vánočních písní. Vojáci se také připojili k probíhající vánoční mši a společně se pomodlili. Mír nakonec přetrval až do Nového roku. Poté se obě strany vrátily do zákopů a pokračovaly v zabíjení. Zázrak Svaté noci se už nikdy neopakoval.