Zdroj: Profimedia.cz
Tento žlutý sliz má skvělou paměť i bez mozku a zkopíroval síť metra v Tokiu. Vědci to nechápou
Inženýři strávili tisíce hodin navrhováním tokijské železniční sítě, aby byla co nejefektivnější. Jak ukazuje pozoruhodný výzkum japonsko-anglického týmu, měli se raději zeptat měňavkovitého prvoka vápenatky mnohohlavé.
Physarum polycephalum patří mezi nejznámější slizovky. Má výrazně žlutou barvu, obývá lesy mírného pásu a snadno se pěstuje v laboratoři. Živí se bakteriemi, houbami, ale také drobnými kusy organického materiálu. Doslova miluje ovesné vločky, čehož využili i vědci při jejím studování.
Vápenatka roste jako jediná buňka, dostatečně velká na to, abychom ji spatřili pouhým okem. Když narazí na více zdrojů potravy v určitém prostoru, dokáže najít nejúčinnější způsob, jak je propojit. Následně je obklopí a vytvoří tunely pro distribuci živin.
Vápenatka mnohohlavá
V experimentu odborníci pod vedením Toshiyuki Nakagaki z univerzity Hokkaido v Sapporu v Japonsku umístili vápenatku do misky ve tvaru Tokia. Ovesné vločky položili na místa, kde zastavuje vlak.
Zpočátku se slizovka rovnoměrně rozptýlila kolem potravy a zkoumala nové území. Během několika hodin ale začala vylepšovat svůj vzor. Asi po 24 hodinách vytvořila síť vzájemně propojených trubic pro transport živin. Vypadala téměř totožně jako mapa železničního systému.
Vědci se následně pokusili napodobit její schopnosti pomocí zdánlivě jednoduchého počítačového modelu složeného z náhodně propojených trubiček. Každou protékala virtuální protoplasma. Stejně jako u živého Physarum, program nejprve vytvořil jemnou síť a poté ji zušlechťoval. Trubky nesoucí více nákladu byly robustnější. Nadbytečné pak zmizely.
Pozoruhodný tvor
Physarum a další tzv. bezbuněčné slizké formy jsou sice organismy bez mozku a nervového systému, ukazuje se ale, že jsou schopné předávat si informace, rozhodovat se a zvyknout si na nepříjemnosti. Dokazuje to výzkum ekoložky a entomoložky Tanyi Latty. Dala na jednu stranu malého mostu, který byl posypán solí, jídlo a na druhou umístila vápenatku. „Za normálních okolností by trvalo hodinu, než by naše slizovka dosáhla potravy. První den se loudala 10 hodin a druhý 8 hodin. Třetí den most přešla stejně rychle. Už si zvykla.”
Další studie prokázaly, že vápenatka má také externí paměť. Tedy, že si slizem označuje místa, kde již lovila a dbá o své zdraví. Vždy si vybere kvalitnější jídlo, i přesto, že jí hrozí větší riziko.
Zdroj:
www.sciencenews.org, www.cs.wikipedia.org, www.nationalgeographic.com, www.pbs.org
