Pro drobné živočichy je Šanaj-Timpiška smrtelnou pastí, ptáci a žáby se v ní uvaří zaživa. Místní domorodci řeku uctívají jako posvátnou a věří, že ji ohřívá sluneční žár. Pragmaticky si z ní přitom nabírají vodu na čaj a na vaření. Rychlovarnou konvici zde nepotřebujete.

Zkoumání řeky se už téměř deset let věnuje geofyzik Andrés Ruzo, jemuž o ní pověděl dědeček. Ruzo s údivem zjistil, že teplota vody v toku se pohybuje mezi 45 a 95°C a na snesitelnou úroveň klesá jen v období velkých dešťů. Řeka je na některých místech široká až 25 m a její hloubka se blíží šesti metrům, takže je vyloučeno, že by ji dokázaly ohřát sluneční paprsky. Jediným vysvětlením podivného jevu uprostřed Amazonie mohly být termální prameny. Jenže v oblasti nebyla zaznamenána žádná sopečná aktivita.

Rozbor vzorku vody navíc ukázal, že voda v řece pochází z deště, a nikoli z podzemí. Andrés Ruzo rozvinul vlastní teorii, podle níž dešťová voda padá ve vzdálených horách mezi skály, puklinami proniká hluboko do země, kde se ohřeje geotermální energií a dlouhými podzemními cestami putuje až do koryta Šanaj-Timpišky, aby tu opět vytryskla na povrch. Podle Ruza jde o ojedinělý geotermální systém, který se na jiném místě planety nevidí.

Ve spolupráci s biology Spencerem Wellsem a Jonathanem Eisenem se pak Ruzo podílel na objevu dosud neznámých mikrobů, kteří se vysoké teplotě vody přizpůsobily a dokážou ji přežít. "Čím dál více si uvědomuji, že ta řeka je div světa," prohlásil Ruzo, který o Šanaj-Timpišce vydal v angličtině knihu a pokračuje ve výzkumu.