Jeho kariéra byla perfektně nalinkovaná. V roce 1921 vstoupil do sovětské tajné policie Čeka, kde ho díky krutým praktikám a speciálním dovednostem při mučení a vymáhání pravdy povýšili až na šéfa oddělení Kommandatura, jež podléhalo Lidovému komisariátu pro vnitřní záležitosti (NKVD).

250 poprav denně

Se Stalinovým požehnáním se pak v roce 1926 stal hlavním popravčím NKVD a spadal pod strůjce smrtících operací Genricha Jagody, Nikolaje Ježova a Lavrentije Beriji. Během Velké čistky, která vznikla za účelem Stalinova získání neomezené moci, popravoval ty nejprominentnější vězně, zatímco vraždění obyčejných lidí měli za úkol jeho poskoci. Do rukou se mu následně dostaly i životy jeho nadřízeních Ježova a Jagody.

Nejvíce Blochin proslul svou účastí na popravách při Katyňském masakru v roce 1940. Tehdy Sovětský svaz povraždil 22 000 mužů, většina byli polští důstojníci a příslušníci inteligence. Sám Blochin ukončil život 7 000 válečných zajatců. Historické záznamy uvádějí, že Blochin měl na jednu vraždu 3 minuty, celkem za den popravil 250 vězňů. Celý masakr pak trval takřka měsíc.

Důmyslné vraždy bez poskvrny

Ve své práci byl důkladný a nesnesl nepořádek nebo zašpiněné oblečení. Před popravou na sebe hodil koženou zástěru, vysoké boty, kožené rukavice sahající až po ramena, ochranné brýle a koženou kapuci. Nejoblíbenější popravčí zbraní se mu stala pistole Walther; dříve používal sovětské armádní sedmiranné revolvery, ale pro jejich nespolehlivost a časté záseky přešel ke konkurenci.

Za roky práce zjistil, že nejlepší je člověka postřelit do krku tak, aby kulka prošla i míchou a oběť byla okamžitě usmrcena. Dřívější popravy do týlu způsobovaly obrovský nepořádek, hlava se střelou doslova roztrhla na kusy.

Většina prominentních vězňů vůbec netušila, že kráčí po zelené míli, vše mělo připomínat další z dlouhé řady výslechu. Zajatce nejdříve odvedli do červeně vymalované místnosti, kde mu bylo položeno několik klasických otázek. Poté vězni nasadili pouta a odvedli ho do vedlejší místnosti, obložené dřevěnými kládami. Uprostřed stál připravený Blochin ve svém katovském hávu a jednou střelou ho popravil. Krev z podlahy se okamžitě spláchla vodou, mrtvolu naložili na nákladní auto a odvezli do 32 km vzdáleného střediska NKVD, kde se rozprostíralo zhruba 20 masových hrobů.

Sebrali mu to nejcennější

Za svou práci byl v roce 1945 povýšen na generálmajora, pomyslné katovy sekery se nuceně vzdal až roku 1953 po Stalinově smrti. Po propuštění ho degradovali. Blochin umírá v roce 1955, dodnes se spekuluje, co za smrtí stálo. Nejčastější verzí je sebevražda – svou práci natolik zbožňoval, že propuštění neunesl a v životě dál neviděl smysl.