Věřili byste, že o tom, jak vidíme barvy, rozhoduje to, jestli pro ně máme slova? Jinak řečeno, aniž bychom měli slovo pro tu kterou barvu, nedokážeme ji určit a museli bychom si vypomoci jinou barvou, kterou dokážeme pojmenovat. Než vzniklo slovo „modrý“, lidé tuto barvu řadili k „zelené“, protože toto slovo již dříve znali.
Vnímání barev
Každý vidíme barvy trochu jinak. Někteří z nás jsou schopni rozeznávat i drobné barevné nuance u jednotlivých barev, i ty nejmenší přechody u modré, zelené nebo červené. Známe vínovou, cihlovou, purpurovou, červenou, zatímco někteří jen stěží identifikují, zda je tato barva modrá nebo zelená, o tyrkysové ani nemluvě. Náš zrak nám umožňuje rozeznat až neuvěřitelný jeden milion barev. Ale přitom každý vnímáme barvy jinak. Nejsnazší je pak je připodobnit k něčemu, co známe: žlutá jako slunce, modrá jako nebe, zelená jako tráva, bílá jako sníh. S modrou je to ale přece jen trochu složitější.
O tom, jak vnímáme barvy, hovoří i tento nesmírně zajímavý dokument:
Modrá je dobrá?
Vědci vysvětlují, že modrou barvu lidé nevnímali až do 19. století. A jak se na to přišlo? Jistý mu jménem William Gladstone, který se stal nejprve kancléřem státní pokladny a poté premiérem Velké Británie, jednou četl klasické dílo, Homérovu Odysseu, přičemž zaznamenal, že Homér ve svém díle popisuje barvu moře jako "vínově tmavou". Ne tedy ani světle nebo tmavě modrou, nebo tyrkysovou nebo blankytnou. Vlastně vůbec ne jako modrou.
Modrá barva sice existovala v egyptské kultuře, ale to jen proto, že Egypťané vyráběli modrá barviva. Modrá pro ně byla popisem pro řeku Nil, oblohu a vesmír, ale také stvoření a plodnost. Jediným přírodním zdrojem modré barvy byl vzácný a drahý minerál lapis lazuli, který se těžil na území dnešního Afghánistánu. Ale Řekové to měli evidentně jinak.
Absence modré u Homéra vedla Gladstona k tomu, že jej napadlo spočítat barvy v Homérově Odyssei a zjistil překvapivý závěr: naprosto dominovala černá, kterou Homér zmínil 200krát, bílou asi stokrát, ale modrá se neobjevila ani jednou. Stejně jako v celém řeckém písemnictví. No, a to je skutečně záhada, nemyslíte? A nešlo jen o řeckou literaturu, ale stejně tak i o starověké islandské ságy, korán, hinduistický a čínský folklór, arabštinu i starou hebrejskou verzi Bible. Modrá prostě zmizela ze světa. Nebo spíše nikdy neexistovala. Jak to?
Barvy vznikaly postupně
Vysvětlení je velmi zvláštní. Není to o tom, že by dříve lidé měli jiný zrak než my dnes. Ale neměli pro modrou barvu slovo! Vůbec jej neznali, tudíž modrou nerozlišovali od zelené. Barvy se obecně začaly v jazycích objevovat postupně, jedna po druhé. Nejprve vše bylo černo-bílé. Tyto barvy vznikly jako první, zřejmě proto, že lidé rozlišovali den a noc, tedy světlo a tmu. Po nich se objevila červená, coby barva krve a vína. Po červené vznikla žlutá, pak zelená a modrá až úplně nakonec.
S podivem je, že dokonce i některé dnešní kmeny, které žijí izolovaně, modrou neznají, jak dokázal například výzkum londýnského psychologa Julese Davidoffa z roku 2006 s kmenem Himba z Namibie. Tento netradiční experiment potvrdil, že jazyk skutečně ovlivňuje to, co vnímáme.
Navíc se zdá, že vůbec neznáme všechny odstíny modré, protože je prostě nedokážeme pojmenovat! A to ani dnes. Uvidíme, kolik odstínů barev bude tedy lidstvo znát za několik set let.
Zdroje:
www.sciencealert.com, www.ancient-origins.net, www.businessinsider.com
