Čím delší špička, tím urozenější pán
Boty do špičky se v Evropě objevily na počátku 13. století. Ale až o století později se na sto let staly boty s dlouhou protáhlou špičkou, hlavně pánské, naprostým módním hitem. Dlouhá špička začala boty zdobit kolem roku 1340 v polském Krakově a odtud se tato móda rozšířila do dalších evropských měst. Botám se říkalo poulaines nebo i crakows. Boty do špičky nosili všichni, kdo si mohli dovolit boty koupit, ale nosit pravé „poulainky“ byly výsadou a symbolem šlechty. „Pokud jste byli vysoce postavení a dostatečně bohatí, chtěli jste to dát najevo,“ vysvětlila R. Shawcrossová, odbornice na boty v anglickém Northamptonském muzeu a Umělecké galerii, a také autorka knihy Shoes. „A abyste to dokázali, museli jste si nechat udělat špičku až do extrému.“ Boty s absurdně dlouhou špičkou byly nejen drahé, ale zároveň naprosto nepraktické, znemožňovaly jakoukoli práci. Což ukazovalo, že ten, kdo je nosil si mol dovolit nic nedělat, protože na to měl lidi.
Délka špiček se lišila. Ty směšně dlouhé měřily až dvanáct, třináct centimetrů. Boty se většinou šily z kůže, ale byly i látkové. Vyšší vrstvy nosily vyšívané nebo malované, sametové i hedvábné. Samotné špičky byly někdy bohatě zdobené. Ale hlavně se musely vycpat, jinak by se rozplácly, jak říká Shawcrossová a nedržely tvar. Jeden dochovaný pár má výztuhu z velrybí kosti, jinak se do špiček běžně strkal mech, vlna, vlasy nebo jiné organické materiály.
Krutá daň z módy
Je nasnadě, že chůze v botách, ze kterých trčela špička nebyla snadná. Ve středověku se chodilo jinak, našlapovalo se obráceně, přes špičku pak se došláplo na patu. Dlouhá špice boty chůzi stěžovala, páni tak nohama jaksi šoupali. Připadali si sice v poulaines nóbl a elegantní, to však jejich chůze nebyla. Pohybovali se spíš jak šašci. Nálezy ostatků z té doby ukazují i na časté zlomeniny horních končetin, což znamená, že občas přes svou vlastní botu zakopli a spadli.
Udržení rovnováhy, tím i pády a chůzi ovlivňoval i vbočený palec (Hallux valgus). Touto deformací, kdy se palec stočí do vnitřní strany a vytvoří se bolestivý kostěný výčnělek, dnes trpí hlavně ženy, často v důsledku nošení podpatků. Proto paleopatoložku J. Dittmarovou z univerzity v Aberdeenu, která během svého působení v Cambridge University v rámci širšího projektu o životě ve středověku, překvapil nečekaný výskyt vbočených palců u koster, které s kolegy zkoumala. Z analýz vyplývá, že touto deformací trpěli především měšťané a bohatší vrstvy. Deformaci tak vědci dávají do souvislosti s nošením módními poulaines.
Špička symbolem mužství
V Anglii v patnáctém století se špičky ještě prodloužily. Dle Shawcrossové si „… lidé mysleli, že čím delší špička, tím mužnější nositel.“ Různá oplzlá přirovnání nakonec donutila anglickou korunu zasáhnout a parlament přirovnal nošení poulaines k „veřejné neslušnosti“. Vydal zákon, který kromě jiných módních výstřelků zakazoval i nošení bot s dlouhou špičkou: „Žádná osoba v panském stavu, včetně rytířů, vážených pánů a gentlemanů nesmí nosit žádné nízké nebo vysoké boty se špičkami delšími než dva palce (5 cm).“ Nošení poulaines bylo zákonem zakázáno i v Paříži roku 1368. Do roku 1475 se poulainky úplně vytratily a nahradily je boty s rovnou špičkou.
Zdroje: edition.cnn.com, www.atlasobscura.com
