Kamenné koule v Kostarice jsou výjimečné hned z několika důvodů. Je jich pravděpodobně více než 500 kusů, mají dokonalý tvar a váží až 16 tun. Nachází se převážně v údolí Diquís a na ostrově Isla del Caño.
Nalezeny byly úplnou náhodou, kdy ovocnářská firma United Fruit Company v roce 1940 zakládala nové plantáže. Dělníci, kteří měli za úkol vymýtit džungli, pracovali téměř nepřetržitě. Čilý ruch se však zastavil, když jeden z bagristů odhalil kousek do kulata opracovaného kamene. Postupem času se podobných objektů objevilo desítky.
Koule z Diquísu v Kostarice
„Kamenné útvary tvořené granodioritem, gabrem a některé vápencem byly na nalezištích uspořádány do trojúhelníků nebo kruhů. To je jeden z důkazů, že byly vyrobené lidskou rukou a ne přírodou," říká prof. Antonín Přichystal z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. „Archeologové následně zjistili, že byly vytvořeny zřejmě v době 500 až 1500 před n. l."
Historici je tak spojují s kulturou Diquís, která žila v údolí Rio Grande de Térraba. Tato vyspělá civilizace se pyšnila složitým sociálním, ekonomickým a politickým systémem. Období Chiriquí, v níž byly koule vyrobeny, navíc charakterizuje rozvoj osad kolem řeky Térraba a jejích přítoků.
Obyvatelé vesnic si stavěli domy lemované dlážděnými cestami, budovali mohyly a pohřebiště. Složitě opracovávali keramické i zlaté předměty. Nejvýraznější památkou jsou ale kamenné artefakty, jež pravděpodobně označovaly významná místa, jako veřejná náměstí a paláce vládnoucích náčelníků či vysoce postavených úředníků. Vzhledem k tomu, že kultura Diquís zmizela brzy po španělském dobytí v roce 1561 a za sebou nezanechala žádné písemné záznamy, pravý účel koulí pravděpodobně zůstane záhadou.
Konzervace kamenných koulí
Odhalení artefaktů mělo však i svou stinnou stránku. Začaly podléhat erozi. Odborníci z Kostarického Instituto Nacional de Antropología e Historia (INAH) a Národního muzea Kostariky (MNCR) se tedy rozhodli zrekonstruovat a zakonzervovat prvních šest kusů vzácné památky.
„Vlhkost prostředí, tropické bouře a záplavy materiál velice poničily. Nejdřív jsme tedy objekty vykopali a přenesli do laboratoře," říká archeoložka Isabel Medina-González. „Zásah zahrnoval očištění a stabilizaci povrchu. Poté jsme aplikovali ochrannou vrstvu z vápenopískové malty." Koule byly poté znovu usazeny na původní místo, které bylo obohaceno o vrstvu geotextilie, štěrku a písku. „Tento materiál skvěle odvádí vlhkost, zabraňuje kontaktu s kyselou jílovitou půdou a růstu vegetace," vysvětluje vědkyně.
Zdroj:
www.ancient-origins.net,www.cs.wikipedia.org, www.poznatsvet.cz
