Obě se nacházejí ve shodném planetárním systému sdruženém okolo hvězdy L 98-59, která je od nás vzdálena 35 světelných let. To znamená, že kdybychom se k ní chtěli dopravit, cesta by nám trvala 35 roků za předpokladu, že by se naše raketa pohybovala rychlostí světla. Vypadá to tedy jako pěkná dálka, ale v měřítku obrovského vesmírného prostoru je to teoreticky za rohem.

Jak pracují lovci exoplanet?

Honbu za exoplanetami rozpoutal už v roce 1961 astronom Frank Drake, když načrtl jakýsi návod k hledání života mimo Zemi. Pokoušel se najít planetu, která by byla pevného skupenství, obklopovala by ji atmosféra a vyskytovala se na ní voda, což jsou základní předpoklady pro vznik živých organismů. Později se ukázalo, že takových planet existuje v Mléčné dráze celá řada. Chybí jim však další podmínka - správná teplota.

Výzkumník z NASA Shawn Domagal-Goldman vysvětlil, že dnes se už astronomové nezaměřují na jednotlivá tělesa, ale v první řadě hledají "obyvatelné zóny". Ve zvoleném systému nejprve vytyčí mantinely, mezi které hvězda sálá přesně tolik tepla, aby se tu živý organismus neseškvařil na škvarek a ani nezmrzl jako rampouch. Teprve potom zkoumají, zda touto příjemně teplou zónou náhodou nerotuje nějaká planeta.

O životě rozhoduje voda a atmosféra

Do výpočtů ideální vzdálenosti od hvězdy je nutné ještě zahrnout předpoklad, že na hypotetické planetě existuje atmosféra. Ta totiž nejenže planetu chrání před přímým dopadem horkých hvězdných paprsků, ale navíc dokáže udržet příznivou teplotu i na její odvrácené straně během noci. Například na Merkuru, který je v naší soustavě nejblíže Slunci a atmosférou neoplývá, dosahují teploty přes den až 430 °C, v noci ale spadnou na šílených −180 °C.

"Dalším krokem je hledání vody. Kdekoli na Zemi najdete vodu, najdete i život," uvedl Domagal-Goldman, ačkoli jeho kolegyně Rhonda Morgan připomíná, že formy života v jiných světech mohou být klidně založeny na zcela jiném principu a vyžadovat pro svou existenci odlišnou sloučeninu. V takovém případě by však nebylo nemožné, aby obstály v extrémních teplotách a nacházely se i mimo obyvatelnou zónu. "Přesto je pro nás hledání obyvatelných zón skvělým odrazovým můstkem," přiznává Rhonda Morgan. (Zdroj: exoplanets.nasa.gov)

Malé Slunce a velká Země

Převratný objev nyní počátkem srpna ohlásil tým španělského astronoma Oliviera Demangeona, který zkoumá obyvatelné zóny kolem hvězdy L 98-59. Její soustava je prý velmi podobná té sluneční, protože se v ní rovněž pohybují nejméně čtyři planety pevného skupenství a zdá se, že jedna nebo dvě z nich se dokonce nacházejí v zóně příznivé pro život. Všechny jsou větší než Země a menší než Neptun. V něčem je však hvězda L 98-59 od našeho Slunce přecijen výrazně odlišná: jedná se o červeného trpaslíka, jenž je mnohem menší, chladnější a vyzařuje i méně světla.

To mu nicméně nebrání v tom, aby okolo sebe vytvořil příjemnou teplotu, ve které by se mohlo rozvinout něco živého. Vzdálenost planet od L 98-59 jen musí být o poznání menší než vzdálenost Země od Slunce. A tuto podmínku místní tělesa opravdu splňují. Nejbližší planeta, nazvaná L 98-59b, trpaslíka oběhne za pouhých 2,3 dní! Jen o maličko déle trvá oběh její sousedky L 98-59c. Třetí planeta, L 98-59d, pak svou orbitální dráhu urazí za sedm a půl dne.

Záhadná pátá planeta

Právě třetí planeta upoutala zraky astronomů nejsilnějši. Podle jejich výpočtů totiž téměř třetinu její hmotnosti tvoří voda. Není jen jisté, zda se tato voda nachází na povrchu ve formě oceánů, nebo pod ním. V každém případě jde o možného adepta na druhou "modrou planetu".

Čtvrtá planeta nesoucí název L 98-59e je třikrát těžší než Země a oběhne svou hvězdu za necelých 13 dní. Toto těleso vědce nijak mimořádně nezaujalo, zato jsou přesvědčeni, že se v systému L 98-59 nachází ještě planeta pátá, a ta by měla být z celé soustavy nejzajímavější, i když je zatím jen "vypočítaná". Její dráha totiž podle astronomů spadá do té nejpříznivější teplotní zóny. Astronomický rok by zde měl trvat 23 dní. (Zdroj: earthsky.org)

K ověření hypotéz ještě povede dlouhá cesta

Ve zkoumané soustavě tedy možná máme rovnou dvě tělesa, která by mohla být hostiteli mimozemského života. K potvrzení této teorie je však ještě potřeba zjistit, zda se na těchto exoplanetách nachází i atmosféra podobná té zemské. To je zatím z technického hlediska trochu problém. Španělští astronomové mají přesto pocit, že se objevu života na cizí planetě přiblížili více než kdy v historii.

Najdeme ve vesmíru inteligentní bytosti?

Pokud astronomové uvažují o mimozemském životě, představují si ho zcela odlišně než hollywoodští tvůrci. Zjednodušeně řečeno, za objev milénia by považovali, pokud by na některé z exoplanet našli aspoň měňavku. Pravděpodobnost, že by se v dosahu našich teleskopů nacházelo těleso ve stejném stupni vývoje jako Země, je velice nízká. Modrá planeta obíhá Slunce už asi 4,5 miliard let, člověk rozumný se však na ní vyvinul teprve před 200 tisíci lety. Rozvoj techniky umožňující vysílat sondy mimo atmosféru je pak záležitostí posledního půlstoletí. Byla by velká náhoda, kdyby se dva světy takto precizně časově překrývaly.

Zástupce NASA Bill Nelson přesto věří, že je to možné. "Pokud si vezmete stáří a velikost vesmíru, určitě existuje šance, že se v něm někde nachází druhé Slunce a u něho planeta s atmosférou, jako je ta naše. Myslím, že náznaky inteligentního života mimo Zemi získáme už brzy," prohlásil Nelson.

Poukázal přitom na zprávu zveřejněnou v červnu letošního roku, podle které americká vláda nebyla schopna vysvětlit 143 ze 144 případů UFO zaregistrovaných armádními letouny od roku 2004. Je možné, že v jiných světech nežijí jen měňavky, ale také civilizace vyspělejší, než je ta lidská? Zatím se to nedá dokázat, ale ani vyloučit.

(Zdroj: www.cnbc.com)