Kruhová megalitická stavba o průměru 75 metrů byla objevena v roce 1998 v Castilleja de Guzmán poblíž španělské Seville. Podrobný archeologický průzkum ale začal až o deset let později. Tholos de Montelirio se skládala ze dvou propojených komor, které byly zakryty kopulemi z opuky a hlíny. Odhaduje se, že byla postavena v době měděné, někdy mezi lety 2900 a 2800 př. n. l.

V památníku byly nalezeny ostatky 25 osob a řada vzácných artefaktů, jako šperky ze slonoviny, zlata nebo jantaru, keramika, textilie s korálky, hřebeny či zoomorfní figurky. Mezi nejpozoruhodnější památky ale patří sada křišťálových hrotů šípů a 214 mm dlouhá čepel dýky.

Křišťálové zbraně

Ani jedna ze zbraní nebyla podle odborníků použita. Pravděpodobně tak byly pouhou ukázkou moci a postavení pohřbených jedinců. Záhadou však zůstává, jak se křišťál do oblasti dostal. V okolí Tholos de Montelirio se totiž žádný jeho zdroj nevyskytuje.

Zajímavostí dále je, že zbraně mají víceméně stejný tvar jako hroty z pazourku. To naznačuje, že je vyrobil velice zručný řemeslník, odborník ve svém oboru, jenž dokázal pracovat s mimořádně křehkým materiálem.

„Technicky sofistikovanější předměty jsou vždy součástí větších megalitických struktur. Z toho lze usuzovat, že byly kolektivním vlastnictvím všech jedinců, kteří zde byli pohřbeni," říká archeolog David Wheatley. Tuto teorii potvrzuje fakt, že dýka byla objevena v horním patře budovy, kde se žádné lidské ostatky nenašly.

Vzácný křišťál

Horský křišťál mohl mít pro místní chalkolitickou společnost dvojí význam. Kvůli vzácnému materiálu dokládal sociální status rodiny nebo vybrané skupiny. „Hodnota zbraní byla založena na technicko-ekonomických investicích do jejich výroby," vysvětluje Wheatley.

Zdroj: Youtube

Na druhé straně, průhledný materiál symbolizoval čistotu, vitalitu a spojení s předky. Občas se proto objeví v pohřebních mohylách i v jiných částech Evropy. Zdá se však, že ve starší době bronzové se od této tradice upustilo. Důvod zůstává záhadou.

Zdroj:

www.ancient-origins.net, www.dailygrail.com, www.es.wikipedia.org