Velká Adrie údajně vznikla asi před 240 miliony let čili v období triasu, když se odtrhla od Gondwany, jižního superkontinentu tvořeného Afrikou, Antarktidou, Jižní Amerikou, Austrálií a dalšími velkými pevninami. Z Gondwany tehdy vznikly i vznikly nám důvěrně známé ostatní kontinenty ostatní.

Jak už název říká, tento kontinent byl velký, ale nic moc o něm nevíme. Skrýval se pod jižní Evropou a měl zhruba velikost Grónska.

O Velké Adrii hovoří tento dokument:

Zdroj: Youtube

Ostrovní říše

Velká Adrie se rozkládala od dnešních Alp až po Írán. A zvláštní je, že ne celá byla nad vodou, ale jednalo se pravděpodobně o řetězec ostrovů nebo souostroví.

Velká Adrie patřila k africké tektonické desce, aniž by byla součástí afrického kontinentu. Mezi ní a Afrikou se prostíral oceán a tektonická deska se pomalu posouvala pod euroasijskou tektonickou desku v oblasti dnešní jižní Evropy. Zkoumání zaniklého kontinentu se věnoval Douwe van Hinsbergen, vedoucí katedry globální tektoniky a paleogeografie v Nizozemsku. Ten se svým týmem strávili deset let sběrem a analýzou hornin, které bývaly součástí tohoto dávného kontinentu. Přibližně před 100 až 120 miliony let narazila Velká Adrie do Evropy, což bylo důvodem toho, že se pod ní začala nořit. Některé horniny se ale ukázaly být příliš lehké, takže se do zemského pláště neponořily, ale byly jako by zvrásnily, díky čemuž například vznikly horské řetězce, jako jsou Alpy a další pohoří na jihu Evropy a v oblasti Středomoří, od Pyrenejí, přes Alpy a Karpaty, až po Kavkaz a Taurus.

Na to, jak vrásnění probíhalo, se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Některé z těchto původních hornin se však zachovaly a horské pásy, kde se tyto horniny Velkého Jadranu nacházejí, leží asi ve 30 různých zemích. "Každá země má svůj vlastní geologický průzkum a své vlastní mapy a své vlastní příběhy a své vlastní kontinenty," říká Hinsbergen, který díky tomuto tvrzení zrekonstruoval jeden velký obraz, jak mola Velká Adrie nejspíše vypadat.

Sopečná skládačka

Ze všech nalezených hornin se Hinsbergen soustředil na drobné magnetické minerály, jež byly v horninách vytvořeny pravěkými bakteriemi. Po odumření těchto bakterií magnetické minerály zůstanou v sedimentech, který se časem přemění na horninu. Stane se tak součástí velké masy, která již na místě existovala. Hinsbergenův tým zjistil, že v mnoha z těchto oblastí prošly horniny velmi velkou rotací.

Díky výzkumu byly pak poskládány velké horniny dohromady tak, jak k sobě kdysi patřily. Vznikly tak pásy sopek nebo korálové útesy. Tým pomocí softwaru vytvořil podrobnou mapu starověkého kontinentu. Ukázalo se, že se tento pohyboval na sever a zároveň mírně stáčel, než se srazil s Evropou.

Pohoří ale nejsou pro geology jediné důkazy existence Velké Adrie. Analýzy seismických vln ukazují, že se kusy ztracené Velké Adrie dnes nacházejí v hloubce až 1500 kilometrů pod zemským povrchem. Pod jižní částí Evropy máme tedy ponořený „náš vlastní“ kontinent.

Výzkum ještě není zcela dokončen, ale potvrzuje, jak dlouhá a pozvolná, ale přitom dramatická a divoká je geologická historie naší planety.

Zdroje:

en.wikipedia.org, bigthink.com, www.livescience.com