Kamenná deska byla poprvé objevena Paulem du Châtellierem v roce 1900 na pravěkém pohřebišti v bretaňském Finistère. V době nálezu byla rozbitá. Její délka byla v době nálezu 3,9 metru. Du Châtellier desku uchovával ve svém domě Château de Kernuz a poté byla deska byla převezena do soukromého muzea a v roce 1924 ji získalo Národní archeologické muzeum.
Ukázalo se, že deska byla pravděpodobně vyrobena předtím, než byla znovu použita v pohřebišti ke konci mladší doby bronzové (1900-1640 př. n. l.). Byla vyrobena z šedomodré břidlice, která pochází ze skalních výchozů z prekambrického období nalezených poblíž. Deska byla před pohřbením rozlomena a její horní část chyběla.
Byla uložena ve výklenku v zámeckém příkopu, než byla přemístěna do jeho sklepení, kde byla znovu objevena v roce 2014. To se pro ni stalo osudným a lidem byl konečně vyjeven její příběh.
O mapě hovoří toto video:
Deska pro těla zemřelých?
Až nedávno se podařilo objasnit, k čemu deska sloužila. Prehistorická kamenná deska tvořila jednu ze stěn cisterny, kamenné schránky, do níž se ukládala těla zemřelých. Deska tak byla součástí tak zvaného cistového pohřbu. Celá cisterna přesně měřila 3,86 m na délku, byla široká 2,1 metru a vysoká 1,86 metru a vážila jednu tunu.
Cisterna byla orientována ve směru východ-západ a obsahovala rozbitý keramický hrnec, který se však mezitím ztratil. Při nálezu byla obří deska pohřbena pod vrstvami kamenné suti.
Až mnohem později, v roce 2017 začala skupina evropských vědců analyzovat rytiny na desce za pomoci metody 3D průzkumu s vysokým rozlišením a fotogrammetrie, tedy procesu analýzy objektu prostřednictvím pořízení detailních fotografií. A právě díky této metodě se ukázal pravý účel této desky.
Na desce byly odhaleny složité rytiny, jež se rozhodl prozkoumat tým vědců z Francouzského národního institutu pro preventivní archeologický výzkum, Bournemouthské univerzity, Francouzského národního centra pro vědecký výzkum a Západobretonské univerzity. Výzkum trval čtyři roky a závěrečná studie byla publikována jako článek v dubnu 2021 v bulletinu Francouzské prehistorické společnosti.
Další informace získáte zde:
Prastará mapa
Díky metodě fotogrammetrie bylo zjištěno, že deska znaky mapy. Rytiny jsou tvořeny geometrickými tvary, jako jsou čáry, kruhy a čtverce, tedy mapové symboly představující osady, kurhany a pole. Nacházejí se zde například motivy spojené linkami, říční síť i další aspekty map. Povrch desky byl navíc vyryt tak, aby znázorňoval zvlnění terénu.
Tvůrci nejstarší evropské mapy pak zřejmě záměrně použili 3D tvar, který znázorňuje údolí. Mapa byla poté analyzována. Rytiny na desce byly porovnány s prvky francouzské krajiny. Tak bylo zjištěno, že je zde zobrazena oblast o rozměrech přibližně 30 × 21 km) podél řeky Odet v západní Francii.
"Jedná se pravděpodobně o nejstarší mapu území, která byla identifikována. Mapa byla pravděpodobně použita knížetem nebo králem doby bronzové k označení vlastnictví určitého území a naznačuje, že bychom neměli podceňovat kartografické znalosti minulých společností," řekl BBC autor studie Clément Nicolas, podle nějž území pravděpodobně patřilo silně hierarchizovanému politickému útvaru, který oblast na počátku doby bronzové přísně kontroloval.
Proč by ale mapa byla pohřbena? Zřejmě proto, že moc panovníka skončila. Buď zemřel anebo byl svržen.
Deska je se tak stala nejstarší známou mapou nalezenou v Evropě a pravděpodobně nejstarší mapou jakéhokoli známého území.
Zdroje:
www.livescience.com, en.wikipedia.org, www.smithsonianmag.com
