Tzv. Medicínské kolo se nachází na vrcholu pohoří Bighorn Range ve výšce téměř 3000 metrů nad mořem. Před asi 700 lety ho vybudovali předci původních obyvatel tohoto regionu. Je součástí mnohem většího komplexu vzájemně propojených archeologických památek, které jsou důkazem 7 000leté místní indiánské historie.

Kruh Bighorn má v průměru 25 metrů. Je poskládaný z kamenů z bílého vápence. Z centrální duté mohyly se do stran rozbíhá 28 paprsků. Po obvodu je dalších šest menších vyvýšenin.

Kamenný kruh Bighorn

Kdo přesně obrazec postavil není zcela jasné. Podle jedné z legend to byl indiánský chlapec, který jako dítě spadl do ohně a vážně se popálil. Začalo se mu tak říkat Spálená tvář. Když mu bylo deset let, odešel do nedalekých hor, kde potkal neznámé malé lidi. Ti ho nejen vyléčili, ale také s ním vybudovali kamenný kruh.

Domorodí indiáni ho poté začali využívat k meditacím a obřadům. Vydávali se k němu, když drželi půst, hledali svůj vnitřní zrak nebo toužili porazit chorobu. Podle badatelů má medicínské kolo také astronomický význam.

pinterest
Je nám líto, ale vložený obsah již není dostupný.

V 70. letech 20. století si archeoastronom John Eddy všiml, že některé z paprsků ukazují při slunovratech na východy a západy Slunce a dalších hvězd. Šestici mohyl tak označil písmeny A až F a střed O. Ukázalo se, že spojnice E-O směřuje o letním slunovratu na východ a C-O na západ. Mohylové páry F-A, F-B, F-O, F-D na východ hvězd Aldebran, Rigel, Sirius a Fomalhaut. Pozorování heliakálního východu těchto hvězd je účinným nástrojem pro určení průběhu slunečního roku.

Starověká indiánská observatoř

Také 28 paprsků by mělo souviset s astronomií. Podle badatelů odkazují na oběh Měsíce kolem Země, tedy na cyklus jednoho kalendářního měsíce. Dohromady by kamenný kruh Bighorn mohl ukazovat nejen na procesy rovnodennosti a fáze naší oběžnice, ale také na zatmění Měsíce, Slunce a oběžné cykly planet.

Zdroj: Youtube

Astronom Jack Robinson z University of South Florida je navíc přesvědčen, že indiánská observatoř je mnohem starší. Zarovnání heliakálních východů hvězd s mohylami byly totiž nejpřesnější mezi lety 1050 a 1700 n. l.

Zdroj:

www.en.wikipedia.org, www.ancientpages.com, www.epochaplus.cz