Vikinské štíty mají svůj původ v době železné. Byly konstruovány z tenkých prken tvarovaných do kruhu. Uprostřed byla kovová kopule, který chránila ruku štítonoše a štít zpevňovala. Puklice je často jedinou částí, jež přežila celá staletí a dochovala se až do dnešní doby. Štíty byly s dalšími zbraněmi ukládány do hrobů válečníků, aby je doprovázely na jejich cestě do posmrtného života.
Vikinské štíty se skládaly z více materiálů.
Štíty také byly potahovány zvířecí kůží. Dlouho se předpokládalo, že měla primárně estetickou funkci. Nová studie vědců ze Společnosti pro bojovou archeologii však naznačuje, že právě kůže dodávala štítu ohromující vlastnosti. Chovala se totiž podobně jako moderní plasty. Aniž by ho dělala těžším, zpevnila ho. Díky ní byl odolný a držel pohromadě i při nejagresivnějším boji.
Štíty vikingů
Archeologové analyzovali vikinské štíty z let 350 př. n. l. až do 1. tisíciletí našeho letopočtu. Výzkumníci odhalili, jaké zvířecí kůže byly preferovány a jak byly ošetřeny. Vytvořil se tak dokonalý obraz vývinu technologických postupů.
Štíty byly nalezeny ve Skandinávii v oblasti Borremose, Baunegård a Birka. Studie ukázala že nejtarší štít z Boremose byl pokryt hovězí kůží a vyčiněn pomocí dubové kůry. Kůže z mladšího štítu z Baunegård nebyla vyčiněná a obsahovala stopy klencového minerálu cinabaritu neboli rumělky. Nejnovější štít z lokality Birka byl jediný, který byl potažen ovčí kůží. Lem však byl z hověziny. Předpokládá se, že díky tomu byl nástroj lehčí, ale přitom byl na okrajích dostatečně chráněný proti sečným útokům.
Podle archeologa Rolfa Warminga z Kodaňské univerzity byly štíty nejdůležitější částí vikinské výzbroje. „Štít měl několik funkcí a právě od něj záviselo, zda válečník přežije. Ne na sekerách nebo přilbách," napsal ve své diplomové práci o bojových praktikách vikingů. Aby svou teorii ověřil, rozhodl se vyrobit vlastní kulatý štít na základě archeologických objevů z bojišť v Dánsku, Švédsku a Norsku.
Geniální zbraň
Na v průměru metrový štít použil borovicová prkna, jež potáhl vepřovinou. Na lem přidělal volskou kůži. Následně však zjistil překvapující věc. Kulatý tvar způsobil, že se štít při přímém zásahu zpředu rozpadl. Tento fakt Rolfa Warminga přivedl na myšlenku, že se nástroj primárně nepoužíval k obraně, ale k útoku.
Zesíleným okrajem štítu mohl vikinský bojovník protivníka udeřit. Měl tak v každé ruce účinnou zbraň. Tento objev také pomáhá vysvětlit skutečnost, že nalezené štíty měly často promáčkliny. V boji tak absorboval rány, chránil svého uživatele, ale také sloužil jako prodloužená ruka válečníka.
Zdroj:
www.historicmysteries.com, www.extrastory.cz, www.pohanstvi.net
