Studoval právo a navštěvoval přednášky z matematiky, chemie a fyziky. Přírodní vědy ho absolutně vtáhly. Ve svých dvaceti letech publikoval svou první vědeckou práci o pozorování polární záře. O rok později vystoupil v Akademii věd s přednáškou o pálení sádry. V roce 1766 dokonce vyhrál soutěž na návrh nejvhodnějšího veřejného osvětlení v Paříži a obdržel zlatou medaili. Jeho nadšení naznalo mezí. Rozhodl se, že bude cestoval po své vlasti a pro přírodovědce Jeana-Étienna Guettarda sestavovat mineralogický atlas Francie.
Umělecké ztvárnění solární pece Antoina Lavoisiera
Pak se ale zamiloval a oženil se svou teprve čtrnáctiletou, ale velmi bohatou asistentkou. S pomocí peněz z věna vybudoval výzkumný ústav, který ověřoval jednotlivé poznatky o chemii. S tím mu pomáhala právě jeho žena, která si osvojila základy chemie, překládala články o chemických výzkumech spalování a dokumentovala manželovy experimenty.
Kromě práce vědce si Lavoisier přibral ještě jedno zaměstnání: Stal se výběrčím nepřímých daní a dohlížel nad továrnami na tabák a později byl jmenován správcem královských pracháren. To se mu začas stalo osudným, protože jeho angažovanost nebyla spoustě lidí po chuti.
Portrét Antoina Lavoisiera a jeho ženy Marie Anne Pierrette Paulze
Na chemii ale nezanevřel. Od roku 1772 byl jeho výzkum zaměřen na zkoumání procesu spalování. Experimentálně potvrdil existenci kyslíku a vysvětlil podstatu hoření. Lavoisier byl také jedním z prvních, kdo zavedli do chemické analýzy váhy a jiný metrický systém známý ze školních laboratoří. Roku 1774 zformuloval zákon o zachování hmotnosti. Roku 1789 vydal významnou knihu Pojednání o základech chemie, ve které s konečnou platností vyvrátil přetrvávající teorie. Stal se tak „otcem moderní chemie".
Mezitím však experimentoval i s hnojením. Díky svým chemickým znalostem dokázal odhalit pašeráky tabáku. (Zdroj: en.wikipedia.org)
Když vypukla Velká francouzská revoluce, byl pověřen reformou systému výběru daní. Bohužel i díky tomu byl pak zatčen a obžalován ze spiknutí proti republice, zpronevěře, rozkrádání daní, zneužití pravomoci a z podvodů. Soud se přikláněl k názoru, že odsouzením bohatého intelektuála získá pro stát potřebný finanční obnos.
Lavoisier byl 8. května 1794 popraven gilotinou. Bylo mu padesát let.
Svou popravu měl vědec údajně pojmout jako experiment. Požádal svého asistenta, aby sledoval, jak dlouho člověk žije poté, co mu usekne gilotina hlavu. Některé prameny tvrdí, že Lavoisier měl rychle mrkat do té doby, než bude definitivně mrtvý. Legenda praví, že to trvalo asi minutu. Podle historika William B. Jensena z University of Cincinnati se však historka nezakládá na pravdě. O plánu se totiž nezmiňuje ani jedna z Lavoisierových biografií. Jensen zjistil, že tento příběh se objevil až kolem roku 2000 po odvysílání pořadu o gilotině na Discovery Channel. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
"Jedna věc je bez debat: Byl to Lavoisier a nikdo jiný, kdo pevně stanovil princip, který dnes nazýváme zachování hmoty - myšlenku, že hmota během chemického procesu není ani vytvořena, ani zničena. Lavoisierova obsedantní pozornost k hmotnosti jeho experimentálních ingrediencí mu umožnila uskutečnit mnoho objevů, které si dodnes připomínáme. A i více než dvě století po jeho smrti zůstává tento princip základem chemie," říká historik Seymour Mauskopf. (Zdroj: www.mysteryofmatter.net)
