Sochy moai na Velikonočním ostrově (Rapa Nui) byly po léta němými svědky civilizace, která v drsných podmínkách vzkvétala a nakonec zanikla.
Omezené zdroje ostrova, který se nachází daleko od chilského pobřeží, představovaly pro jeho obyvatele značnou výzvu, což vyvolalo zvědavost ohledně role soch v jejich společnosti. Průlomová studie nabízí pohled na inovativní strategie, které lidé na Rapa Nui používali k překonání environmentálních překážek, a naznačuje, že moai byly mnohem víc než jen monumentální umění.
Tajemství moai
Sošky moai na Velikonočním ostrově, z nichž některé se tyčí do výšky až 13 metrů, jsou již dlouho předmětem fascinace a spekulací. Tyto postavy, vytesané ze sopečného popela, stojí v tichých řadách zády k moři a shlížejí na krajinu, kterou kdysi obývala prosperující komunita. Účel těchto masivních kamenných podobizen, kterých je téměř tisíc, je jednou z trvalých záhad historie.
Nedávné výzkumy týmu badatelů vrhly světlo na klíčový aspekt přežití dávných ostrovanů – hledání sladké vody. Navzdory nedostatku přírodních zdrojů sladké vody dokázali obyvatelé ostrova v době svého zenitu udržet populaci 15 000 až 20 000 lidí. Klíč k jejich přežití se skrýval na očích a souvisel se záhadnými sochami, které lemují pobřeží.
Sochy, které stále skrývají tajemství
Řešení vytesané do kamene
Vědci zjistili, že moai byly strategicky rozmístěny podél pobřeží a označovaly místa, kde byl přístup ke sladké vodě.
Vulkanický terén ostrova, který je porézní a rychle absorbuje dešťovou vodu, nenabízel mnoho povrchových potoků nebo řek. Vzájemné působení podzemní vody stékající z kopce a oceánu při odlivu však vytvářelo oblasti, kde se mísila sladká a slaná voda a vznikala brakická, ale pitná voda.
Předpokládá se, že moai označovaly tato místa výtoku vzácné sladké vody a naváděly obyvatele k nezbytným zdrojům pro jejich přežití.
„Porézní sopečná půda rychle absorbuje déšť, což má za následek nedostatek potoků a řek,“ uvedl autor studie Carl Lipo ve svém prohlášení.
Na video se podívejte zde:
Nikoli symboly, ale i „praktická mapa“
Tento průkopnický pohled naznačuje, že sochy nebyly pouze symbolickými nebo náboženskými ikonami, ale plnily praktickou a životně důležitou funkci ve společnosti Rapa Nui. Tím, že moai označovaly místa, kde bylo možné sbírat sladkou vodu z povrchu nebo ji získávat jednoduchými technickými prostředky, hrály klíčovou roli v odolnosti komunity a umožňovaly jí odolávat obdobím sucha a nedostatku.
Hospodaření s vodou na Rapa Nui
Studie dále zpochybňuje předchozí teorie týkající se hospodaření s vodou na ostrově, například používání malých cisteren pro sběr dešťové vody. Vzhledem k omezené kapacitě těchto cisteren a průměrným srážkám na ostrově by spoléhání se pouze na dešťovou vodu nestačilo k udržení obyvatelstva.
Toto odhalení podtrhuje vynalézavost obyvatel Rapa Nui, kteří dokázali využít jedinečných vlastností svého prostředí k podpoře své komunity a kulturních zvyklostí, včetně vytváření moai.
Dozvíme se ještě něco?
Objev praktického účelu soch moai odkrývá fascinující aspekt historie Velikonočního ostrova, kde se prolínají hranice mezi přežitím, spiritualitou a společností.
Tento poznatek nejen obohacuje naše chápání starobylého lidu Rapa Nui, ale také poukazuje na jeho pozoruhodnou přizpůsobivost a vynalézavost tváří v tvář environmentálním výzvám. S pokračujícím výzkumem zůstává příběh Velikonočního ostrova a jeho záhadných soch svědectvím lidské vynalézavosti a složitého vztahu mezi kulturou a ekologií. Co dalšího se vědcům o této úchvatné kultuře podaří odhalit?
Zdroje: www.iflscience.com, www.binghamton.edu, www.sciencedaily.com
