Z filmů známe velociraptory také jako dravce, kteří dokáží ulovit i mnohem větší kořist, než jsou oni sami. Nejvíce se na filmovém plátně vzhledem blíží dnešním krokodýlům. Jak se ale zdá, i v tomto případě se více jednalo o filmovou fantazii než realitu. Je ovšem nutno zopakovat to, co je zcela jasné: všechny studie pravěku a chování těchto tvorů jsou výzkumy světa již dávno neexistujícího a nemají ani co dělat s biblickou perspektivou světa, tedy světa dokonalého, v němž jsou původně zvířata i lidé vegetariáni, a neexistují zde nemoci, smrt ani krveprolití.
Mnohem menší než ve filmu
Velociraptoři jsou ve skutečosti dle nejnovějších bádání z kategorie ptačích dinosaurů z čeledi Dromaeosauridae. Jejich domovem byla Asie, kde jsou doloženy pouze některé druhy veleještěrů. Vyskytovali se zde v období pozdní křídy, tedy někdy mezi 75 až 71 milionem let.
Jak se výzkumy postupně obohacovaly dalšími nálezy, ač bylo dříve předpokládáno, že tato kategorie měla více jedinců, nyní jsou klasifikovány dva hlavní druhy – mongolský velociraptor mongoliensis a velociraptor osmolskae, jenž byl identifikován v roce 2008 díky nálezu lebky v oblasti vnitřního Mongolska v Číně.
Ač známe raptory z filmových ztvárnění coby ohromné ještěry konkurující ostatním gigantům své doby, ve skutečnosti byli proti nim velikostně něco jako krocani. Rozhodně tedy neměli ony dva metry a váhu dospělého muže, což potvrzují četné nálezy. Dosud má věda k dispozici více než tucet identifikovaných fosilních koster, což je více než kterýkoli dromaeosaurid, který byl nalezen.
Velociraptor byl skutečně maličký: Tento pojídač masa vážil kolem 15 kilogramů a ve skutečnosti by bylo zapotřebí šest nebo sedm dospělých velociraptorů, aby se vyrovnali jednomu průměrně velkému deinonychovi, 500, aby se vyrovnali dospělému tyrannosaurovi rexovi, a přibližně 5 000, aby se vyrovnali hmotnosti jednoho velkého titanosaura.
Rekonstrukce boje velociraptora a protoceratopse
Zajímavosti o raptorech
Než přikročíme k lovecké strategii, zmiňme několik zajímavostí, jimiž se tito ještěři vyznačují. Rodiče se například o svá mláďata nestarají, což známe i od dosud žijících varanů komodských. Krokodýlí mláďata (plazi jako dinosauři) jedí jiné jídlo než jejich rodiče, právě proto, že „nežijí“ pospolu a rodiče své děti opouštějí. Mláďata velociraptorů dle studií doložitelně jedla odlišnou potravu od svých rodičů, což rozbíjí i mýtus o tom, že tito ještěři lovili ve smečkách. Smečková metoda lovu totiž byla u velociraptorů dlouho předpokládána, ale nové studie dřívější domněnky vyvrátily.
Graf pro srovnání velikosti
Nejbližší současný příbuzný – krokodýl, nebo krocan?
Uvedli jsme už, že dříve se vědci domnívali, že nejbližším dnes žijícím příbuzným raptora by byl dnes krokodýl. A právě proto, že mají nejvíce společného s krokodýli, je rovněž velmi pravděpodobné, že stejně jako oni jsou solitérními lovci. A navíc – ani krokodýli neloví kořist větší, než jsou oni sami. Nechybí zde ani třetí „podobnost čistě náhodná“: Raptoři jsou stejně jako krokodýli velmi nepředvídatelní, zlomyslní a nebezpeční.
Jenže později se ukázalo, že kůže raptorů nebyla šupinatá a plazí, ale spíše opeřená. A padl další mýtus – ten o krokodýlovi!
Na základě extrapolace menších, primitivnějších, opeřených dravců se dnes paleontologové domnívají, že velociraptoři měli peří i proto, že na jejich kostech, kde by se peří přichytilo, byly stejně jako u dnešních ptáků základy brků. Umělci poté vykreslili tohoto dinosaura opět v mnoha podobách – od téměř neopeřeného kuřete až po barevného papouška! Ať už ale vypadal jakkoli, téměř jistě neměl ještěrčí kůži.
Velociraptor - rekonstrukce
A jak to bylo s jeho inteligencí?
Zdá se, že i IQ tohoto tvora ve filmu velice nafoukli! Pravděpodobně nejchytřejším dinosaurem druhohor byl troodon, a i ten byl podle nejnovějších výzkumů hloupější než novorozené štěně a o velociraptorovi bychom si měli myslet totéž, nebo dokonce ještě něco horšího.
Ale byl zdatný lovec! Sláva, máme aspoň něco! Jeho zdatnou zbraní byly jeho zakřivené zadní drápy, ostré zuby a chápavé ruce. Tato kombinace byla velmi nepříjemná a činila z tohoto ptakoještěra zdatného lovce. Jeho drápy byly zakřivené, 3 palce dlouhé a používal je k sekání, bodání a vykuchání kořisti.
Rekonstrukce podoby velociraptora dle nejnovějších studií
Podle paleontologů lovil tak, že nejprve bodal svou kořist při náhlých a překvapivých útocích a poté se stáhl do bezpečné vzdálenosti, než oběť vykrvácela. Nebyl totiž ani dostatečně rychlý, jelikož měl krátké, spíše kuřecí nohy… Tato strategie je srovnatelná s o miliony let později žijícím tygrem šavlozubým, který skočil na svou kořist z nízké větve stromu.
Vše, co nám tedy Jurský park předhodil, byla fantazie. „Jurský“ velociraptor byl ve filmu vymodelován spíše podle mnohem většího a mnohem nebezpečněji vypadajícího Deinonychuse antirrhopuse. Protože ale toto jméno není tak chytlavé a do filmu se proto nehodí, filmaři zůstali u více sexy jména, přestože mezi nimi časově bylo asi 30 milionů let.
Zdroje: www.bilimkurgukulubu.com, tr.wikipedia.org, answersingenesis.org, www.thoughtco.com
