Věra Ferbasová byla naivní i v životě. Podvodníci ji připravili o šperky i vilu

2. leden 2020 četba na 2 minuty
Věra Ferbasová

Věra Ferbasová

Foto: ČSFD

V počátcích mluveného filmu režiséři od hereček požadovali hlavně fyzickou krásu. Díky Věře Ferbasové pochopili, že diváci u ženské protagonistky nadmíru ocení také vtip a smysl pro humor. Ferbasová si získala ohromnou popularitu, ačkoli podle kritiků hrát vůbec neuměla.

Vlasta Burian měl podle všeho na talent lepší čich než všichni soudobí kritici, protože ho ve Věře Ferbasové vycítil už ve chvíli, kdy usedla na židli sekretářky jeho divadla. Chvíli po ní pokukoval a když mu z jedné hry vypadla mladá herečka, nabídl roli zajímavě vyhlížející administrativní pracovnici. Pro Věru to byl šok - na jevišti se roztržitě přeříkávala, těkala očima všude možně, jen ne tam, kam se měla dívat, a publikum se dobře bavilo. Ztřeštěnou dívku si zamilovali.

Podobný projev pak Ferbasová předváděla i ve filmu a Martin Frič jí psal role přímo na tělo. Její kariéra předčasně pohasla s příchodem války. Herečka nehodlala spolupracovat s německým vedením a vymluvila se, že se raději bude věnovat rodinnému životu. V té době se provdala za architekta Josefa Pálku, a tak jí to nacisté uvěřili, i když žádné dítě na cestě nebylo a žádné nepřišlo ani v budoucnu.

Po válce však Ferbasové za její hrdý postoj nikdo nezatleskal. Naopak, komunisté jí všechno vzali a jejího manžela zavřeli na čtyři roky do vězení. To vše jen kvůli tomu, že se herečka přihlásila do národně socialistické strany. Politice přitom vůbec nerozuměla, jen se od někoho dozvěděla, že by měla být "někde organizovaná". Národní socialisté sídlili jejímu domovu nejblíž, a tak se zaregistrovala u nich.

Teprve v polovině 50. let se manželům podařilo odrazit se od dna a začít nanovo. Většinu života pak strávili ve vile v pražském Ládví, kde místo dětí pobíhal pes a kocour. Ferbasová se vyžívala ve vaření a pečení a nijak ji netrápilo, že se na její prvorepublikovou slávu pozapomnělo. Kariéristkou nikdy nebyla.

Čas od času dostala roli nějaké té potrhlé tetičky - jednu takovou vytvořila v nestárnoucí komedii Jáchyme, hoď ho do stroje. Po smrti manžela však v jejím životě nastal smutný zlom.

Finančním machinacím nikdy moc nerozuměla, a tak se stala snadným terčem podvodníků, kteří ji postupně připravili o cennosti, šperky a nakonec i o dům. Dožívala osamělá v pražském paneláku a o samotě také v roce 1976 zemřela. Sousedé našli její tělo až po několika dnech.

Akční letáky