Herečkou kvůli válce

Rodiče pocházeli z Prahy, ale Věra Tichánková se narodila 7. prosince 1920 v malebné podhorské vesničce Žarovnická Huta na Slovensku, kam byl její tatínek vyslán jako úředník. Dětství strávila v Brandýse nad Labem, kde vystudovala gymnázium. V dětství neměla k herectví daleko. Otec byl nadšený příznivec divadla, brával ji k ochotníkům, v jehož souboru později působila během studií, celá rodina často chodila do kina. O tom, že by se mohla stát herečkou neuvažovala.

Paní, tehdy ještě slečna Věra byla pilnou studentkou, učila se německy a francouzsky, snila o „velkém světě“. Jejím nejoblíbenějším předmětem byla chemie. Po zkoušce z dospělosti si podala přihlášku na ČVUT v Praze, začala studovat chemii a chtěla se věnovat kosmetice. Její plány, stejně jako tisícům jiných studentů a život snad každého občana v naší zemi změnil plán Adolfa Hitlera na vybudování třetí říše.

Když v okupovaném Československu, tehdy Protektorátu Čechy a Morava Němci, zavřeli vysoké školy, stala se studentkou dramatického oddělení Státní konzervatoře. Ani tu nestihla dokončit. Byla totiž členkou protinacistického odboje a sháněla potravinové lístky pro ty, kteří žili v ilegalitě. V roce 1943 byla na udání zatčena gestapem a skončila na Pankráci. Poté byla převezena do Terezína, vězněná v Drážďanech, v Lipsku. Do rodné vlasti se vrátila až na konci května 1945.

Naděje a víra

Po útrapách, které prožila, věřila ve šťastnou budoucnost, mnohé věci brala s nadhledem a k životu přistupovala s pokorou. Jemné parfémy míchat nezačala, osud jí dal jinou šanci. Po válce získala angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, kde začala nejen její herecká kariéra, ale i téměř sedmdesátiletý vztah s o pět let mladším hercem Janem Skopečkem (více viz galerie).

Spolu v roce 1948 odešli do Prahy do nově vznikajícího divadelního souboru v Libni (později Divadlo S. K. Neumanna, od roku 1990 Divadlo pod Palmovkou), jehož členkou byla až do odchodu do divadelního důchodu v roce 1982. Na prknech, která pro ni znamenala svět, ztvárnila živě a věrohodně ženy v dramatech, komediích i tragikomediích. Svůj černý, ironický životní humor před kamerou dostala šanci ukázat až ve svých téměř čtyřiceti letech v roli Anděly v povídkovém snímku Touha (1958). Díky tomu ji filmoví diváci nemají možnost znát v rolích mladých dívenek, ale zralých a starších žen.

Na následujícím videu paní Věra vypráví o své první filmové roli:

Zdroj: Youtube

Ve které je vám nejbližší?

Před kamerou sice neztvárnila ústřední role, ale díky i těm vedlejším či menším si v české kinematografii získala místo na výsluní. Z více než sto dvaceti filmových a dalších třiceti seriálových postav není lehké vypíchnout tu, ve které zaujala nejvíce.

Pokud jde o seriály, z těch novějších připomeňme třeba babku Jiráskovou, která si se svým psíkem Pajdou pravidelně chodí do Hospody vypít svou „fefrmincku“. (Jen tak mimochodem, Pajda byl její a byla to fenka). Babku, tentokrát Poláčkovou ztvárnila v Kameňácích. V tzv. rodinných komedií jsme ji mohli vidět jako Pilátovou Ať žijí duchové! Znají ji i milovníci detektivek, namátkou třeba ze snímku Vrah skrývá tvář, kde byla tchýní Brychovou. Epizodní role ztvárnila také v krimi seriálech, z těch starších to jsou Hříšní lidé města pražského, z novějších Kriminálka Anděl. Poslední filmovou klapku coby Lamková slyšela ve Vratných lahvích.

Poslední dny

Paní Věra Tichánková Skopečková na sklonku života trpěla cukrovku, ztrácela rovnováhu a měla i problémy se srdcem. Potřebovala celodenní péči a byla umístěna v domě s pečovatelskou službou. Po prodělaném těžkém zápalu plic se její stav rychle zhoršoval a skončila v péči lékařů. Poslední dny už ani nemluvila.

Zemřela 9. ledna 2014 ve vinohradské nemocnici. Svou celoživotní lásku přežil manžel Jan o šest let.

Zdroje: www.ctidoma.cz, www.krajskelisty.cz, zeny.iprima.cz, ct24.ceskatelevize.cz, www.filmovyprehled.cz