Marie Stuartovna se narodila 8. prosince 1542 skotskému králi Jakubovi V. a jeho francouzské manželce Marii de Guise. Když jí bylo devět měsíců, korunovali ji na královnu. Život si Marie užívala, možná cítila, že bude plný komplikací a skončí předčasně. Ztratila totiž tři manžely, tři království a nakonec i svou hlavu.
Ohrožená královna
Za její smrt mohl podpis Anglické panovnice Alžběty I.. Ta se Marií cítila ohrožena. Skotská královna měla totiž větší dynastický nárok na anglický trůn než dcera Jindřicha VIII., jež dal manželství s její popravenou matkou Annou Boleynovou anulovat. Proto nebylo z Mariiny strany úplně chytré, že po abdikaci, ke které ji donutili protestanští skotští lordi, uprchla právě do Anglie.
Marie Stuartovna a její druhý manžel, Jindřich Stuart, Lord Darnley
Luxusní vězení
Marie totiž spoléhala na pomoc své příbuzné, která ji napsala pár pěkných dopisů. Zdání ale klamalo. Jakmile bývalá skotská královna vstoupila do hradu, byla zatčena a uvězněna. Na dlouhých devatenáct let. Alžbětini rádcové se totiž báli, že Marie by se mohla ucházet o anglický trůn a rozdmýchávat katolická povstání. I když ji zůstalo služebnictvo a přátelé, nebyla spokojena. Její anglická příbuzná na dopisy plné proseb o propuštění nereagovala a nechtěla se s ní ani osobně setkat.
Zrada se blíží
Není tedy divu, že si začala dopisovat s katolickou šlechtou z celé Evropy. Šifrované zprávy pašovala v bečkách s pivem a netušila, že o nich ví průkopník moderní špionáže, ministr Francis Walsingham. Ten tiše vyčkával na důkaz, který by mohl Marii zničit. A ten opravdu přišel. Anglický šlechtic Anthony Babington ji napsal psaní, v němž ji nabízel, že najme šest mužů, ti zavraždí Alžbětu a ona se stane královnou. Marie tento plán odsouhlasila a nevědomky si tak vynesla rozsudek smrti.
Poprava jako fraška
8. února na ni čekal v síni, kde se konala poprava, kat a pár svědků. Marie vystoupala na pódium zahalené černou látkou, vybavené třemi stoličkami a polštářem. Kat Bull a jeho asistent před ní poklekli, a jak bylo zvykem, požádali o odpuštění. Pak si Marie se slovy, že si nikdy před takovou společností neodložila šaty, svlékla vrchní oděv. Klekla si před železný blok, položila na něj hlavu a natáhla ruce.
Popravčí byl tak rozrušen, že při první ráně minul krk a zasáhl ji do zadní části hlavy. Ani druhý pokus se nepodařil. Úder sice šíji zasáhl, hlava ale zůstala viset na malém kousku šlachy. Krvavé divadlo tedy skončilo až po třetím seku. Když hlava odpadla, se slovy „Bože, zachraň královnu“ ji popravčí zvedl. Netušil však, že Marie měla paruku, která mu v okamžiku zůstala v ruce. Bez hlavy. Ta se kutálela k nohám publika. (Zdroj: https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofScotland/Mary-Queen-of-Scots/)
Trvalo hodnou chvíli, než popravčí a jeho pomocník hlavu sebrali ze země a tělo královny odnesli. Šaty, oblečení i vše čeho se dotkla Mariina krev, bylo spáleno v krbu, aby se lovcům relikvií zabránilo v drancování. (Zdroj: Fraser, Antonia (1994) [1969]. Mary Queen of Scots. London, England: Weidenfeld and Nicolson. ISBN 978-0-297-17773-9.)
