Jaké byly veřejné domy ve středověku: Kněžky lásky měly nařízený očistný rituál

Prodejná láska byla ve středověku tolerována.

Prodejná láska byla ve středověku tolerována.

Foto: Profimedia.CZ

Svatý Augustin vnímal nejstarší řemeslo světa jako nutné zlo, které chránilo cnostné ženy a dívky před útoky nevybouřených mužů. Lékaři navíc věřili, že celibát škodí zdraví a zejména pro mladé svobodné muže může být až životu nebezpečný. Středověk proto veřejné domy obecně toleroval. Konšelé a kněží se však snažili držet je pod kontrolou a stanovili jim určitá pravidla.

Hampejzy musely mít ve středověku platnou licenci a odvádět městu daně. Pokud někdo provozoval veřejný dům načerno, hrozila mu pokuta a vyhoštění z města. Nevěstkami se obvykle stávaly chudé dívky, které nechtěly třít bídu s nouzí posluhováním, ale někdy šlo také o zadlužené ženy, jež nenašly jiný způsob, jak své dluhy splatit. Práce ve veřejném domě přitom nebyla nijak závratně placená. Zákazníci platili správcové, a ta potom dívkám rozdala mzdy na konci týdne ze společné kasy, přičemž jim z platu strhávala poplatky za ubytování a jídlo.

Příprava léku pro pacienta trpícího syfilidou v roce 1570

Kde se v Evropě vzal a jak se léčil syfilis? Některé metody byly absurdní

Muži v ohrožení

Již ve středověku panovaly obavy z pohlavně přenosných chorob; z 15. století se dochoval dokument, který jisté nevěstce z anglického Southwarku zakázal činnost, protože trpěla "pálivou nemocí" (zřejmě kapavkou). Zajímavý je lékařský text ze 13. století, v němž se vysvětluje, jak lehká žena může přenést lepru na dalšího zákazníka, aniž by se přitom sama nakazila. Ženské tělo je podle autorů chladné, takže se do něho semeno malomocného nevstřebá, ale zůstane v děloze, kde se změní na hnilobnou páru. Když potom zdravý muž vloží do ženy svůj horký úd, teplo jeho těla otevře póry, které páru nasají. Na pohlavních orgánech nešťastníka se pak zanedlouho objeví vředy, jež se postupně rozšíří po celém těle.

Milostný pud byl však pro většinu mužů silnější než strach z nemoci, a tak vznikla celá série doporučení, jak se před nákazou chránit. Anglický lékař John ve 14. století radil omýt si úd po styku octem, močí nebo aspoň vodou a následně si nechat od lazebníka pořádně pustit žilou.

Na "chlad" svého těla nechtěly spoléhat ani kněžky lásky. Dámy pověřené správou veřejných domů učily dívky různé finty, jak zachovat tělesnou čistotu a předejít případné nákaze. Nevěstky měly ze sebe všechno zákazníkovo semeno "vytřást" a intimní místa očistit zevnitř i zvenčí vlnou. K dispozici byl také pudr a voňavá růžová voda, s jejichž pomocí se připravily na dalšího klienta.

Veřejné domy musely mít zvláštní licenci.Veřejné domy musely mít zvláštní licenci.Zdroj: Profimedia.CZ

V nečisté ženě se život nezrodí

K zabránění infekce, ale i proti nechtěnému početí se pak připravovaly různé bylinné nálevy, určené jak k pití, tak k výplachu pochvy. Byliny tajně dodávané kořenářkami sloužily i k přerušení případného těhotenství. Tyto procedury se ve veřejných domech zřejmě praktikovaly velmi často, ale nesmělo se o tom mluvit. "Vyhnání plodu" ve středověku patřilo k nejhorším a tvrdě trestaným hříchům.

Odsouzené dívky si rychle našly milence i ženichy - ilustrační snímek

Matky Austrálie: Deportace anglických zlodějek se zvrtla v plavbu hříchu

Pokud se však někomu v té době dařilo potraty úspěšně tajit, byly to právě nevěstky. Církevní představitelé totiž věřili, že v děloze "tak pošpiněné hříchem" se žádné dítě zrodit nemůže, a lehké ženy považovali za neplodné. A protože vstupem do veřejného domu řádný měšťan, či dokonce duchovní riskoval ztrátu pověsti, nikdo prakticky nekontroloval, co se vlastně v těchto semeništích hříchu děje.

Zdroje: aeon.cowww.medievalists.net

Akční letáky